Vyberte si jazyk
Světová zdravotnická organizace(WHO) už několik měsíců varuje, že pokud se prasečí chřipka rozšíří do nejchudších částí světa, tak může skolit stovky tisíc lidí. Přitom vládám těchto chudých zemí výrobu Tamiflu, jediného účinného léku, který může příznaky onemocnění tlumit, neumožnila.
Naše vlády dovolily, aby vyrostl podivný systém vývoje léků. Nejvíce práce při vývoji nového léku, než se dostane k vašemu lékárníkovi, se totiž odehrává ve vládou financovaných univerzitních laboratořích, placených z vašich daní.
Výrobci léků do procesu vývoje vstupují většinou poměrně pozdě. Částečně hradí drahé, ale většinou nekreativní finální fáze výzkumu, jako nákup potřebných chemikálií a pokusů. Na oplátku do vlastnictví získají výlučná práva na výrobu a z toho plynoucí zisky na řadu let.
Výsledek je často smrtící. Farmaceutické společnosti vlastnící patenty na léky proti AIDS se obrátily na soud, aby zastavil vládu Jihoafrické republiky, která se snažila zachránit své umírající občany prostřednictvím výroby generických léků. Ty jsou stejně účinné a stojí pouze 100 dolarů ročně. Společnosti požadovaly zaplacení plné částky ve výši 10 000 dolarů ročně za značkový lék, nebo nic. Veřejnost to pobouřilo natolik, že se podařilo dosáhnout ústupku v globálních obchodních pravidlech. Dohodlo se, že v naléhavých případech, kdy je ve velké míře ohroženo veřejného zdraví, mohou chudé země vyrábět generické léky, tedy přesně ty samé výrobky bez výrobní značky a hlavně bez licenčních poplatků farmaceutickým firmám.
A zde přichází řešení prasečí chřipky. Podle nových pravidel si země chudého světa mohou vyrobit tolik Tamiflu, kolik chtějí. Indické a čínské společnosti jsou připraveny. Ale Roche, společnost, která patent vlastní, chce, aby si lidé kupovali značkovou verzi. A zdá se, že Světová zdravotnická organizace (WHO) za Roche stojí. WHO, nejkvalifikovanější organizace, která může posoudit, zda se jedná o naléhavý případ, který by ospravedlnil porušení patentové ochrany, vzkazuje následující: Tyto zadní vrátka neotvírejte.
A jaký bude konečný výsledek? James Love z organizace Knowledge Economy International (Mezinárodní znalostní hospodářství), která proti současnému patentovému systému vede kampaň, říká: "*Chudé země
nejsou tak připraveny, jak by být mohly. Pokud vypukne pandemie, tak bude počet obětí vyšší, než je nutné.*"
Argument, který na obranu současného systému nabízí největší farmaceutické skupiny světa je jednoduchý a na první pohled i zní rozumně: za "náš" lék si musíme nechat platit vysoké částky, abychom mohli vyrábět více léků, které zachraňují životy. Ale podle studie doktorky Marcii Angellové, bývalé editorky časopisu New England Journal of Medicine, pouze 14% z rozpočtu těchto firem jde skutečně na vývoj léků a to většinou v jejich nekreativní konečné fázi. Zbytek jde na marketing a zisk. A i z těchto 14% promrhají společnosti spoustu peněz na vývoj léků označovaných jako "me-too" ("i já"), tedy léků, které působí úplně stejně jako již existující medikamenty, ale jedna molekula se v nich liší a tak mohou tvořit nový patent.
Na tuto dysfunkci doplácíme všichni. Neelie Kroes, Komisařka EU pro konkurenceschopnost nedávno prohlásila, že Evropané díky tomuto "prohnilému" systému platí o 40% více, než by museli. Proč ho tedy stále udržujeme, když je tak špatný? Protože výrobci léků utratili za posledních deset let jen v USA více než 3 miliardy dolarů za lobbyisty a politické "příspěvky", aby systém fungoval v jejich zájmu i nadále.
Existuje však i lepší cesta jak léky vyrábět. Nový model poprvé představil nositel Nobelovy ceny za ekonomii, Joseph Stiglitz. Podle jeho návrhu by západní vlády měly vytvořit mnohamiliardový fond na odměny, ze kterého by se oceňovali vynálezci léků či vakcín. Nejvyšší ocenění by šlo objevitelům léků na nemoci, které zabíjí miliony lidí. Jako třeba malárie. Poté by se práva na lék stala veřejným vlastnictvím. Mohl by ho tak vyrobit kdokoliv a kdekoliv.
Finanční pobídka by tak zůstala naprosto stejná, ale užitek by z toho mělo celé lidstvo. Navíc by se učinila přítrž iracionalitě současného systému. Tento plán by nebyl nijak levný. Vyžadoval by vynaložení 0.6 % HDP. Ve střednědobém horizontu by však ušetřil obrovské množství peněz. Veřejné systémy zdravotní péče by totiž nemusely platit farmaceutickým firmám tučné sumy. Mezitím by se prudce snížila cena léků a stovky milionů lidí by si mohlo poprvé v životě dovolit potřebné léky.
Kroky vedoucí ke změně stávajícího systému blokují výrobci léků a jejich lobbyisté. Avšak idea usurpování si patentu na výrobu léků představuje jednu z největších groteskností naší doby. Je to bláznivý systém, který musíme rozbít. Jen pak budeme moci učinit globálním poselství Jonase Salka, vědce, který vynalezl vakcínu proti dětské obrně a odmítl ji patentovat se slovy: "Bylo by to jak patentovat slunce."
Vedlejší účinky
Je Tamiflu pro děti nevhodný?
„Je třeba se obávat léků proti chřipce typu A?“, ptá se na titulní straně belgický deník Le Soir. Kvůli nedostatku vakcín a také proto, že je v současnosti jediným dostupným lékem proti viru H1N1, je Tamiflu velice populární. Ovšem jako každý jiný lék má i tento přípravek nežádoucí vedlejší účinky. „Studie Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí(ECDC) ukázala, že Tamiflu preventivně podaný dětem z jedné střední školy v jihozápadní Anglii, které nebyly nemocné, se projevil množstvím ne zcela bezvýznamných vedlejších účinků,“ píše belgický list. K těmto účinkům patřily pocity únavy, snížená soustředěnost, zvracení, průjmy. Anne Malfrootová, vedoucí infekčního oddělení v jedné z bruselských nemocnic, v rozhovoru s deníkem Le Soir řekla, že se obává masivního preventivního užívání tohoto protivirového přípravku. Tím, že jsou zatím účinky Tamiflu u dětí málo známy, „bychom [ho] zdravým dětem neměli podávat,“ doporučuje.
