Vyberte si jazyk
Řecko má nakročeno k tomu stát se zhrouceným státem. Společnosti chybí soudržnost a je hluboce rozdělena. Její ekonomika je v šoku. Jestliže má platit, že dějiny země jsou určitým vodítkem její budoucnosti, čekají nás vážné problémy. Když více než před rokem přistáli v Aténách zástupci trojice institucí, které dnes dohlíží na pomoc Irsku, existovala naděje, že nejchaběji spravovaná evropská země by se mohla dostat na správnou cestu.
Moci se chopila nová vláda a její vrcholní představitelé se tvářili, že to s radikálními reformami myslí vážně. Mnoho Řeků, zejména ti mladí a vzdělaní, kteří si uvědomovali dysfunkčnost své země, to podporovali. Hodně se v té době o krizi mluvilo jako o příležitosti. Dnes už o ní nikdo takto nemluví. Krize dnes nepředstavuje nic jiného než hrozby a rizika.
To v řadě ohledů není vůbec překvapivé. Chronická dysfunce řeckého státu má hluboké kořeny. Od získání nezávislosti před téměř dvěma stovkami let si Řecko prošlo občanskou válkou, povstáními, masovými přesuny obyvatelstva, diktátorskými režimy a terorismem.
Nic neodráží úpadek státu tak dobře jako problém, díky němuž je země posledního půldruhého roku středem pozornosti celého světa: rozpočtový chaos. Podle studie historiků ekonomie Carmen Reinhartové a Kennetha Rogoffa byl řecký stát v úpadku téměř každý druhý rok už od svého založení ve 20. letech 19. století. Ve chvíli, kdy zápasí s druhým nejvyšším veřejným dluhem na světě, se zdá, že tam míří opět.
Neschopnost řeckého státu udržet si solventnost lze částečně vysvětlit dějinami. Vzhledem k tomu, že Řecko bylo několik století pouhou provincií v područí Otomanské říše, bylo odříznuto od skokových změn v západní politice a společnosti. Jedním z dopadů této izolace je velice slabá občanská společnost a omezená tradice nezávislých institucí. Ti, kdo mají v Řecku politickou moc, ji využívají s absolutismem pro demokratickou Evropu nezvyklým.
Řecký spouštěcí bod evropské dluhové krize je toho nejlepší ukázkou. V zemích, kde se respektuje omezení jednotlivých pravomocí, statistici zpracovávají čísla nezávisle. V Řecku však vláda v uplynulém desetiletí nutila národní statistický úřad, aby zveřejňoval hodně upravená data, a do instituce dokonce dosadila svého člověka, který to měl ohlídat.
Po změně vlády se na konci roku 2009 provalil celý rozsah podvodů. V prvních měsících roku 2010 začínalo být na dluhopisových trzích jasné, že řecký stát je na mizině. Svět se od té doby potýká s následky evropské krize státního dluhu. Velikost černého trhu v rámci řecké ekonomiky ukazuje nejen na slabost státu spravedlivě prosazovat vládu zákona, ale také na nedostatek sociální solidarity. Podle závěrů studie německého ekonoma Friedricha Schneidera představovala řecká ekonomika v roce 2010 celou čtvrtinu oficiální ekonomiky. Z 21 rozvinutých zkoumaných států bylo Řecko na prvním místě.
Další příčinou úpadku řeckého státu je korupce ve veřejném životě. Podle Transparency International šlo v roce 2009 o nejzkorumpovanější zemi rozvinuté Evropy a v rámci Indexu vnímání korupce se řadí na 57. místo (Irsko je 16.). Jak se jednou korupce uchytí, je velice obtížně se jí zbavit. Mimo jiné polarizuje společnost. A ne, že by v řecké společnosti napětí a jizvy nebyly. Ještě v roce 1974 v zemi vládla vojenská diktatura se všemi nespravedlnostmi, které se s těmito režimy obvykle spojují, včetně mimosoudních zatčení, mučení a poprav.
To bylo v období po občanské válce ve druhé polovině 40. let, v níž zahynulo 50 000 lidí. Dnes Řecko zůstává nejvíce militarizovanou společností v Evropě. Řecké výdaje na obranu patří dlouhodobě mezi nejvyšší na kontinentu. Pouliční násilí je na denním pořádku a nevytratil se ani temný svět teroristických buněk, i když v posledních letech jsou méně aktivní. Pokud se bude hospodářská situace stále zhoršovat, existuje riziko, že někteří ze zoufalých radikálů budou hledat odpověď v násilném extremismu.
Šance, že se věci zhorší, jsou vysoké. Společenské napětí a přebujelá korupce nejsou samy o sobě příčinou hospodářské slabosti – podívejme na Čínu a Indii – ale situaci neulehčují. V případě Řecka bohužel platí, že i kdyby měly oba problémy zítra zmizet, není moc důvodů se domnívat, že by se hospodářský pád země zastavil. Řecko vyváží tak málo, že představuje jednu z nejuzavřenějších ekonomik všech 27 členských států. Malá desetimilionová ekonomika nemůže nikdy zbohatnout bez exportu.
Žádná ekonomika nemůže rovněž zbohatnout bez inovací. Jedním z nejlepších ukazatelů schopnosti státu inovovat je objem prostředků vynaložených na výzkum a vývoj. V Řecku výdaje soukromých firem a státu na inovace představují 0,5 % HDP ročně, což je třetina průměru EU. Ze „starých“ členských států EU-15 má výdaje na výzkum dlouhodobě vůbec nejnižší. Důvodů k optimismu ohledně budoucnosti Řecka je velice málo. Hospodářství, politika i společnost této země nefungují. A špatnou zprávou to není jen pro Řeky, ale i pro obyvatele dalších 16 členských států eurozóny. Pokud se Řecko potopí, mohlo by s sebou strhnout i jednotnou měnu.
Pohled z Atén
Nový splátkový kalendář aneb Hrozí nám sebevražda
Na aténském náměstí Ústavy se už dva týdny večer co večer scházejí tisíce „rozhořčených“ na protest proti hospodářské a sociální situaci v zemi. Mezi demonstranty je i profesor ekonomie Aténské univerzity Yannis Varoufakis, který zaslal premiéru Jorgosu Papandreovi rozhořčený dopis, kterému se v řeckém deníkuTo Vima věnuje jeden z nejvlivnějších řeckých komentátorů Patenlis Kapsis. Ekonom premiéra v dopisu vyzývá, aby sestoupil na náměstí a
„oznámil demonstrantům, že nadešla hodina, kdy je třeba vztyčit hlavu a pohlédnout situaci zpříma do očí: Pokud nezačneme aplikovat požadovaná opatření, nedostaneme už od Evropy ani cent.“
Kapsis se ale domnívá, že i kdyby se Papandreovi nakonec podařilo občany o oprávněnosti úsporných opatření a nutnosti provést požadované masové privatizace přece jen přesvědčit, „stejně svým povinnostem nebudeme moct dostát, protože si nebudeme moct vzít další úvěr a splácet dluh“.
„Profesor Varoufakis není žádný blázen,“ pokračuje Kapsis. „Ví také, že Evropa si řecký bankrot nepřeje. Proto je také třeba znovu otevřít debatu o eurobondech [evropských dluhopisech]. Také je ale známo, že někteří usilují o vyloučení Řecka z eurozóny. Nový splátkový kalendář je jen slabou náplastí. Je to jako vyhrožovat nám, abychom spáchali sebevraždu… zbývá otázka, zda se tak stane.“
