Italové, kterým byla v referendu položena otázka, zda je návrat k jaderné energii s ohledem na její náklady a rizika realistickým řešením, tuto možnost velkou většinou odmítli a to už podruhé za poslední čtvrtstoletí.

Druhé „Ne“ jádru znamená, že se budeme muset hluboce zamyslet. A to nejen nad tím, jak vyřešit okamžité problémy, které referendum nastínilo. Nestačí připomínat těm, kteří zastávají důležité posty ve vládě či v energetickém sektoru, jak neodkladná je nutnost vytvořit plán na rozvoj alternativních a obnovitelných energetických zdrojů. Rádikální změna způsobu spotřeby v souladu s volbou, kterou jsme právě učinili, je naše občanská povinnost. Absence třídění odpadků, znečištění vod, nešetrné využívání aut, nadměrné topení a klimatizace představují jen několik ze zlozvyků, kterých je třeba se zbavit zároveň s projekty italských jaderných elektráren.

Bylo by užitečné představit si budoucnost generací, na které budou mít důsledky dnešního italského rozhodnutí vliv. Pro začátek bychom mohli pocítit hrdost nad tím, že jsme první evropskou zemí, která řekla (během referenda v roce 1987) „ne“ a která ho zopakovala. Prosadila tak rozhodnutí, které se dnes kulturně a strategicky blíží německému – a švýcarskému – a díky němuž jsme snad o něco méně pod vlivem Francie, země, se kterou jsme ještě donedávna udržovali určitý technologický a průmyslový pakt podporující návrat k jaderné energii. Vidíme, že rozhodnutí Německa nebylo diktováno pouze současným strachem a intelektuální úzkostí, která má své kořeny v německé historii. Jde o zemi, která před tím, než řekla jádru sbohem, investovala minimálně dvacet let do obnovitelných zdrojů a během posledních let zdvojnásobila počet pracovních míst v tomto sektoru. Její zkušenosti a průmyslové strategie je nutné vzít v úvahu.

Evropa bez jádra je utopií

Francie, která má 58 reaktorů, musí zvážit návrhy na výstavbu jaderných elektráren nové generace, a to zejména proto, že po událostech ve Fukušimě a po německém rozhodnutí od jádra ustoupit, se podle průzkumů zvýšilo procento Francouzů, kteří jsou nakloněni revizi jaderné politiky. Prezident Sakrozy, který se po japonské havárii znovu postavil za historické rozhodnutí generála De Gaulla, vytvořil na začátku svého mandátu velké ministerstvo pro ekologii a dal mu za úkol rozšířit sféru obnovitelných zdrojů energie a snížit závislost na jádru. Stejně jako Angela Merkelová je i Sarkozy konzervativní politik. Pochopil však, že „obnovitelné zdroje“ představují též nový trh a že tradiční strany v konfrontaci s ekologickým a proti-jaderným hnutím mnoho riskují. Francouzské straně Zelených se podařilo zahrnout otázku jaderné energie v jejich programu spojenectví se Socialisty (kteří jsou většinou pro jádro) pro rok 2012.

V otázkách energetiky jsou a budou národní strategická rozhodnutí důležitější než společná evropská vize, avšak pokud dvě průmyslové mocnosti jakými jsou Itálie a Německo, členové skupiny G8 a zakládající členové EU, od jádra odstoupí, není iluzí připustit si, že tato volba by mohla být silným podnětem ke změně, a mohla by mít velký vliv na veřejné mínění v ostatních zemích. Není nereálné doufat, že podobné rozhodnutí se jednoho dne rozšíří na celý Starý kontinent a na mezinárodní scéně posílí pozici Evropy, která je už dnes v otázkách klimatických změn a životního prostředí o krok vpřed před zbytkem světa.

Konečně by tak utichly kritické hlasy, které již dlouho namítají, že není možné vzdát se jádra a zároveň mít jaderné elektrárny přímo za svými hranicemi. Evropa bez jaderné energie je utopií, určitá kulturní revoluce se však již dala do pohybu a za několik desetiletí by se utopie mohla stát skutečností. Rozdíl mezi civilním a vojenským využitím atomové energie tak snad již nebude ani relevantní, ani nutný.

Stejně tak bychom neměli zapomenout na to, že o otázce obnovitelných energií – stejně jako o otázce míru, imigrace či surovin – se bude rozhodovat v závislosti na vztahu k jižnímu Středomoří, které se vydalo nejistou a bolestnou cestou demokracie. Nejde pouze o libyjskou ropu či alžírský plyn, ale i o slunce a poušť – ono bohatství chudých a důležitou součást naší energetické budoucnosti.