Rejkjavík a Dublin. Fotos: Appelsin a Gariblu.

Rozdělené osudy dvou ostrovů

Island a Irsko mohly dlouho soupeřit o postavení nejchudší země Evropy. Oba ostrovy ale v rekordním čase zbohatly, do té doby než jim hospodářská krize zasadila pořádný úder. Zatímco dnes Island pospíchá do Evropské unie, Irsko se brání jejímu rozšíření.

Zveřejněno dne 7 srpna 2009 v 15:03
Rejkjavík a Dublin. Fotos: Appelsin a Gariblu.

Sotva opustíte malé hlavní město Islandu, Reykjavík, na cestě protínající měsíční krajinu spatříte kouřící krátery, erupci gejzírů a ucítíte vzduch provoněný zetlelým žralokem, jenž je místní kulinářskou specialitou. Pocit, že jste v Evropě není zrovna to první, co vás na Islandu napadne. Ani Islanďané o tom dlouho přesvědčeni nebyli. Až do chvíle, kdy byli postaveni před totální zhroucení bankovního systému, a kdy Monetární měnový fond (MMF) musel od podzimu 2008 zemi poskytovat finanční pomoc. Až tehdy se islandský parlament rozhodl hlasovat pro podání přihlášky do Evropské unie.

Trochu více na jih leží jiný, svým charakterem zjevně evropštější atlantický ostrov, který drží osud toho prvního částečně v rukách. Je jím Irsko. Vzhledem k nepředvídatelnosti básníků z této keltské země budou Islanďané v napětí až do 2. října. V ten den se totiž Irové v referendu podruhé vysloví k Lisabonské smlouvě. Tato smlouva, která je mimo jiné demokratičtější a efektivnější, Unii umožní rozšířit se o další země.

v drápech unaveného Tygra

Bez Lisabonu nebude rozšíření o Island, Chorvatsko, Turecko, ani jiné kandidátské země. Důvod je právní a politický. Francie a Německo si jej stanovilo jako princip: „Žádné rozšíření, dokud nebude platit Lisabonská smlouva,“ zopakoval v Bruselu 27. července státní tajemník pověřený evropskými záležitostmi Pierre Lellouche.

Newsletter v češtině

Druhý den se Lellouche vydal na oba ostrovy v Atlantiku. Tyto dvě podivné evropské země nespojuje jen ostrovní patriotismus a pouto ke Spojeným státům. Oba dva ostrovy se v rekordním čase dostaly z bídy přes bohatství až k náhlému prasknutí bubliny způsobené světovou ekonomickou a finanční krizí. Za tuto bublinu vděčí jména hypotékám a finančním spekulacím.

Irsko má 4,4 milionů obyvatel. Kdysi nejchudší země Evropy se koncem 80. let stala Keltským tygrem a po Lucembursku nejbohatší zemí EU. Za toto vzlétnutí vděčí svému vstupu do Evropského společenství v roce 1973. Jeho hospodářství bylo založené na zahraničních investicích (daňově zvýhodňovaných) a realitnímu boomu, a tak Tygr pocítil dopady světové krize naplno. Irsko bylo první zemí EU, která se dostala do recese.

Island se svými 320 000 obyvateli mohl s Irskem o postavení nejchudší země v Evropě dlouho soupeřit. V 90. letech však díky svému špičkovému průmyslu, rybolovu a bankovním investicím vystoupal mezi nejbohatší země na světě. Země se dostala na pátou příčku Organizace pro spolupráci a hospodářský rozvoj (OECD) a na první příčku Indexu lidského rozvoje (HDI). Na podzim 2008 dostala pošetilost islandských finančníků tvrdý úder. Hodnota cenných papírů převyšovala jedenáctkrát HDP země. Island je jedinou průmyslovou zemí, která na vlastní kůži zažila zhroucení svého bankovního systému. Byla v této krizí první, kdo zažádal Mezinárodní měnový fond (MMF) o pomoc. Nespokojenost obyvatel zaváněla revolucí.

Dva měsíce před irským referendem se obě země rozcházejí. Island, který již dnes uplatňuje většinu acquis communautaire do EU pospíchá. Irsko, které ze svého členství již vytěžilo obrovské zisky (60 miliard euro), v roce 2008 zamítlo Lisabonskou smlouvu. Stalo se tak ve chvíli, kdy se z „čistého příjemce“ stávalo „čistým přispěvatelem“ a kvůli obavám z rozšíření. Co se týče druhého hlasování, průzkumy veřejného mínění předpovídají vítězství „ano“ pro smlouvu. Jiné průzkumy, organizované malými politickými stranami naznačují pravý opak.

V Dublinu se Lellouche vyhnul tomu, aby se do kampaně jakkoli mísil. Irům se v roce 2008 nelíbilo, že se evropští státníci do jejich záležitostí pletli. Jeho dvojitá cesta měla za cíl připomenout Irům to, co si uvědomili Islanďané. Totiž sílu Unie odolávat současné krizi. Tři miliony irských voličů 2. října rozhodnou o osudu 500 milionů Evropanů. Pokud řeknou „ne“, tak tím neutrpí jen Islanďané. Ti v tom budou moci spatřovat opožděnou pomstu za to, že se jejich předkové vydávali lovit otroky do…Irska.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma