Dionyz Sahi se vyhnul nezaměstnanosti a životu v nejhorší čtvrti Košic, druhého největšího města na Slovensku, zásluhou programu na podporu zaměstnanosti členů romské minority, který uvedl do chodu US Steel. Ovšem brány, které ho vyvedly z chudoby, se nyní uzavřely kvůli světové finanční krizi. „Nové zaměstnance už nenabíráme, spíše teď omezujeme početní stavy,“ vysvětluje George Babcoke, prezident US Steel Košice (pobočky americké skupiny) a největší investor na východním Slovensku. Krize zvlášť tvrdě zasáhla Romy, kterých žije v Evropě kolem osmi milionů a kteří bývají považováni za jednu z nejzranitelnějších populací na evropském kontinentě. Romové měli vždy problém najít si práci v normálně fungujícím ekonomickém systému. V době krize jsou mezi prvními, kdo o práci přichází.

Romy zaměstnavatelé přijímají jako poslední a propouštějí jako první,“ podotýká Rob Kushen, generální ředitel Evropského centra pro romská práva (ERRC) v Budapešti. „Různé příběhy dokládají, že ekonomická krize zasáhla Romy daleko drastičtěji než jinou populaci, přičemž ale nezaměstnanost byla u této části obyvatelstva vždy vysoká.“ Dopady krize lze pozorovat v obci Veľká Lomnica na severu Slovenska. Na tamních zelených rovinách, proti nimž se rýsují zasněžené vrcholky Tater, žije přibližně tisícovka Romů v naprosté chudobě. Ženy se vyklánějí z třípatrového hroutícího se činžáku z otvorů, které zbyly po oknech. Většina obyvatel tu žije v boudách, které si sama zkonstruovala a které nejsou stavěny na drsné slovenské zimy. Z důvodu náhlého poklesu poptávky po pračkách byla letos nucena propustit své zaměstnance sousední továrna Whirlpool. Někteří zaměstnanci bydlí právě ve Veľké Lomnici. Rom Mirko říká, že jeho měsíční plat spadl z 650 euro na 130, což je částka, která odpovídá výši státní podpory. „Nejíme to samé, co dřív. Když jsem měl zaměstnání, tak mi záviděli. Teď si nemůžeme dovolit kupovat ani obnošené věci.“ Jiný muž vypráví, že zkoušel obvolávat zaměstnavatele po celé zemi, aby našel práci. Když volal ohledně jednoho postu v Bratislavě, řekli mu: „Jestli jste Rom, tak ani nemá cenu, abyste sem jezdil.

V časech krize se musí Romové o pracovní místo čím dál víc prát. Zaměstnavatelé jsou mnohem vrtošivější, než před jedním či dvěma roky, kdy hospodářský boom dostoupil vrcholu. V Maďarsku, kde s krizí ještě více narostl problém již existující „desindustrializace“ chudého severovýchodu země, postihla nezaměstnanost Romy ještě silněji. Maďaři, tvrdě zasaženi nejhorší ekonomickou recesí od dob přechodu k tržní ekonomice, se ve stále větším počtu hlásí ke krajně pravicové straně Jobbik, která Romy obviňuje z nárůstu kriminality. V posledních měsících došlo v Maďarsku k několika útokům proti romským skupinám, mezi nimi i několika smrtelným.

V Rumunsku, kde je romská populace silnější a zároveň integrovanější, nedošlo k tolika násilným konfliktům jako loni v Maďarsku. Mohlo by se ovšem potýkat s vážnou sociální krizí v případě, že by se počet Romů, vracejících se zpět do země z Itálie nebo Španělska v důsledku postupně se zhoršující situace ve stavebním průmyslu, mnohonásobně zvýšil. V České republice je pak situace tak napjatá, že někteří Romové dokonce zažádali Kanadu o udělení statutu uprchlíka, na což Ottawa zareagovala opětovným zavedením vízové povinnosti pro české občany. Region se potýká se značně dramatickou ekonomickou krizí a romským spoluobčanům Dionyze Sahiho bude pravděpodobně ještě nějakou dobu trvat, než budou moci následovat kroky tohoto muže, vedoucí z chudoby. V roce 2003 se Sahimu podařilo získat zaměstnání a vyhnout se tak Luniku IX, děsivému romskému ghettu na předměstí Košic. „Nikdy předtím jsem neměl zaměstnání. Když jsem pak poprvé dostal výplatu a šel jsem s dětmi do obchodu koupit jim hračky, tak jsem pochopil, jaké je to štěstí, mít práci.