Představují jen přechodný fenomén, anebo spustí revoluci, která vyvolá hluboké zamyšlení nad pilíři, které jej nesou? Nové sociální hnutí, které se objevilo jednoho nedělního dne ve městech po celém Španělsku s požadavkem „skutečné demokracie“, už začíná půldruhého měsíce po svém založení prosakovat do institucí.

Jsou jeho stoupenci antisystémovými kejklíři, či jde jen o tisíce rozhořčených lidí, kteří se snaží prolomit mlčení nespokojených občanů? Parlament některé z požadavků táborníků z náměstí Puerta del Sol podporovaných tisícovkami mladých lidí kempujících v provizorních táborech v centru velkých měst a účastníky nesčetných protestních pochodů vyslyšel.

Zřejmě se konečně podaří schválit zákon o transparentnosti, jehož návrh byl po několik volebních období u ledu. Místopředseda vlády Alfredo Pérez Rubalcaba v pátek 24. června oznámil, že návrh zákona bude předložen parlamentu. Nedostatek transparentnosti ve veřejném sektoru, málo informací o celostátních i autonomních účtech a neprůhledné fungování stranických aparátů představovaly hlavní zdroje kritiky ze strany „Indignados“.

Rozhořčení vyslyšeni

Tito „Rozhořčení“ rovněž vyžadují ukončení ekonomických privilegií politiků a jejich štědrých penzí. A politikové jim naslouchali. Ve středu 22. června poslanecká sněmovna schválila návrh, podle něhož mají obě komory parlamentu zveřejňovat majetkové poměry poslanců a senátorů a kterým se zpřísňuje režim v případě nesrovnalostí.

Politici vyslyšeli hlas táborníků i v oblasti zdeformovaného trhu s nemovitostmi. Parlamentní podvýbor prostuduje zlepšení hypotečního systému z hlediska kontroly případů zneužívání. Hnutí 15. května není cizí ani utváření občanských hlídek, které by bránily vystěhovávání rodin, a staví se proti bankovním klauzulím, podle nichž je každý, kdo není schopen naplnit smlouvu do posledního písmene, povinen vrátit klíče od svého bydlení a i nadále splácet byt, který mu už nepatří.

Podle Josého Félixe Tezanose z katedry sociologie na madridské univerzitě UNED „se hnutí 15. března nakonec může do systému integrovat prostřednictvím vlastní strany či jakoukoliv jinou formou účasti, která by představovala skutečnou alternativu. Anebo zabředne do násilností jako v Řecku.“ Tezanos, který má prostřednictvím časopisu Temas blízko k PSOE, vidí jediné možné východisko z této situace v tom, že politická třída dá přednost konsenzu před rozepřemi a díky jednotě „změní ekonomický model od hlavy k patě“. S dovolením Evropské unie? „Anebo i bez něho,“ odpovídá Tezanos.

Jsou schopni se integrovat do politiky?

Změna struktur finančního systému a zastavení excesů bankéřů představují osy požadavků hnutí. Většina expertů nicméně „maximalistické a nerealizovatelné výstupy“ v podobě znárodnění bankovního systému či převzetí kontroly nad firmami odmítá. Tyto požadavky představují zásadní body kritiky pro Isabel de la Torreovou z Madridské autonomní univerzity, podle níž je třeba mít na paměti, že [volný trh] umožnil sociální blahobyt v posledních dvou staletích jako nikdy předtím. De la Torreová se domnívá, že hnutí 15. května potvrdilo na jednu stranu moc sociálních sítí a internetu a na druhou stranu skutečnost, že mohou existovat masivní horizontální hnutí bez hierarchie a struktury. „Je v pořádku, že tito mladí lidé odsuzují zneužívání institucí, ale musejí nabídnout realizovatelné alternativy,“ prohlašuje.

Avšak Hnutí 15. května žádný katalog návrhů k dispozici nemá. Ten se podle profesora sociologie na madridské Univerzitě Complutense Emmanuela Rodrígueze teprve tvoří. Postrádá masu alternativ k politickým stranám, bankám, bydlení či volebnímu systému. Hnutí 15. května má jasno v tom, že „na krizi doplácejí ti nejslabší,“ zatímco „zisky plynou do kapes malé skupiny finančníků.“ Nejviditelnějším fenoménem krize je nezaměstnanost (v EU je 30 milionů nezaměstnaných), avšak státy poskytují obrovské finanční injekce veřejných peněz bankám. EU i Španělsko kladou finanční zájmy nad zájmy osob,“ stěžuje si Rodríguez.

Požadavky 15. května jsou heterogenní a pluralistické. „Existuje mnoho diskuzních skupin. Democracia Real Ya [Skutečná demokracie teď] je jednou z nich, ale nesdružuje všechna uskupení,“ zdůrazňuje profesor filozofie z Univerzity v Alcalá de Henares Germán Cano, který spolupracuje s podskupinou vytvořenou v rámci analýzy externích komunikačních prostředků. „To, co Indignados motivuje, jsou obavy a pobouření. Nekritizují demokracii či instituce obecně, nýbrž stranickou logiku.“ Dospějí Indignados jednou k vytvoření politické strany? Cano je v tomto ohledu pesimista: „To není cíl, který by se zamlouval většině. Ani ne tak kvůli apolitickému postoji jako spíš radikálnímu odporu k vyjednávání.“