Evropské banky jsou silné – pokud můžeme věřit výsledkům zátěžových testů. Je zde ale problém: testy nepočítají s možností bankrotu jedné z členských zemí.

Je stále ještě možné napravit chyby, kterých se evropské vlády dopustily v okamžiku vypuknutí finanční krize, a donutit finanční systém, aby se v otázkách stavu svých financí a rizik choval skutečně transparentně? Evropské regulační orgány se o to pokusily – a neuspěly. Výsledek zátěžových testů, který měl zvýšit důvěryhodnost evropských bank, nikoho nepřesvědčil.

Čísla zveřejněná Evropským bankovním úřadem se zdají být neúměrná vážnosti situace. Z 90 testovaných bank jich pouze 8 (jedna rakouská, dvě řecké, pět španělských) nesplňuje očekávaná kritéria: poměr mezi kapitálem a objemem aktiv musí být alespoň 5 %. Podle regulačního úřadu se těmto bankám nedostává kapitálu ve výši asi 2,5 miliard euro. Do tří měsíců proto musí předložit plán rekapitalizace.

Pokud tedy můžeme věřit evropskému orgánu pro bankovní dohled, v momentě, kdy krize eura trvá a hrozí, že se nákaza rozšíří na celou eurozónu, nepřesahuje obnos potřebný k rekapitalizaci evropského bankovního systému 2,5 miliard euro. To je méně, než minulý rok, kdy ten samý orgán po bankách žádal, aby rychle shromáždily 3,5 miliard euro.

Evropský bankovní úřad to ospravedlňuje tím, že nutnost projít novými zátěžovými testy donutila banky, aby se na testy připravily. Mezi lednem a březnem proto svůj kapitál navýšily o více než 60 miliard euro.

Avšak pohybuje-li se riziko skutečně na této úrovni, jak ospravedlnit sérii plánů úsporných opatření, které byly přijaty v celé Evropě, plus záchranné balíčky ve výši stovek miliard? Proč tolik napětí a obav na finančních trzích, tolik naléhavých volání, včetně apelů z Číny a Spojených států, aby Unie situaci rychle dostala pod kontrolu?

Podle odhadů ratingové agentury Standard & Poor’s by se v případě velkého zvýšení úrokových sazeb a při vážném hospodářském zpomalení evropským bankám nedostávalo 250 miliard euro. I podle předpovědí banky Goldman Sachs by evropské banky měly svůj kapitál po zátěžových testech navýšit alespoň o 29 miliard.

Tyto rozdíly v hodnocení, které jsou odrazem trvalé neprůhlednosti panující nad bankovním světem, vrhají světlo na velkou chybu, které se evropský orgán pro bankovní dohled ve svém projektu zátěžových testů dopustil. Pokusil se zvážit všechna rizika – kromě toho, které v současné době podrývá stabilitu eurozóny i světového finančního systému, tedy rizika týkajícího se státních dluhů a možnosti, že ta či ona země v eurozóně ohlásí bankrot.

Evropský regulační úřad přitom přislíbil, že loňské fiasko se opakovat nebude – dvě irské banky tehdy zbankrotovaly tři týdny poté, co úspěšně prošly zátěžovými testy. Jak úřad tvrdí, letos byla všechna pravidla zpřísněna. Katastrofický scénář, který nepovažuje za pravděpodobný, zahrnuje dvouletou hospodářskou recesi, vysokou nezaměstnanost a propad trhu s nemovitostmi. Jak ale zdůraznily dva španělské deníky, Španělsko se již dnes nachází v situaci horší, než je tento katastrofický scénář: Ekonomika zažívá recesi již téměř třetí rok, míra nezaměstnanosti přesáhla 23 % a bublina trhu s nemovitostmi praskla, což vedlo ke snížení cen realit v průměru o 40 %.

Podcenění ekonomických faktorů je však jen špičkou ledovce. Evropský bankovní úřad se též musel podrobit diktátu evropských vlád a Evropské centrální banky: Členský stát eurozóny z principu nemůže vyhlásit bankrot. Testovat tuto hypotézu a její vliv na banky proto nemá žádný smysl.

Je možné chápat, co ECB k přijetí takového pravidla vedlo. Státní dluhopisy jsou považovány za nejjistější cenné papíry, které tvoří jádro kapitálu bank a pojišťoven, a tedy jádro celého finančního světa. Pokud se tyto cenné papíry stanou rizikovými, otřese se půda pod nohama celého systému. Stabilní bod nutný k vytváření peněžní hodnoty zmizí. Archimedes již zeměkoulí nepohne.

Bohužel, podobné principy nejsou vždy slučitelné s realitou. Na státních dluzích Řecka, Irska a Portugalska si všichni finanční aktéři pálí prsty. Navzdory několika plánům úsporných opatření a evropské podpory se státní dluhopisy s desetiletou splatností těchto tří zemí pohybují mezi 13 % (v případě Irska) a 16 % (v případě Řecka). Nákaza se navíc nyní rozšířila do středu eurozóny: Italské a španělské výnosy tento týden přesáhly 6 %, což je v případě eura považováno za kritickou hranici a okamžik, ve kterém dochází ke spuštění zhoubného cyklu.

S ohledem na jasný nedostatek hodnověrnosti těchto testů se bankovní úřad pokusil zachovat si tvář tím, že banky požádal, aby v dodatku svých zpráv zveřejnily množství dalších údajů a každý si tak mohl udělat představu o jejích rizikovém zatížení. Už před jejich zveřejněním se německá regionální banka Helaba dala do křiku z obav před konkurencí a testů se odmítla zúčastnit. Federace německých bank se ke kritice přidala s tím, že zveřejnění těchto údajů k návratu důvěry v banky nijak nepřispěje.

Jde o neobyčejně pokryteckou kritiku. Tím, že banky volají po udržení určité netransparentnosti, se snaží zajistit, že si budou moci dál vládnout samy. Už několik týdnů se přitom mezibankovní trh tiše stává čím dál méně průchodným. Banky odmítají půjčovat těm, které se jím zdají nejméně stabilní. To se netýká pouze řeckých, portugalských a irských bank, které se ECB i jejich centrální banky snaží již měsíce udržet nad vodou, ale též některých španělských a německých regionálních bank či například banky Dexia.

Evropská komise také tvrdí, že je úmyslem publikovat dodatečná data znepokojena: „Riziko, že je analytici využijí k tomu, aby banky podrobili vlastním zátěžovým testům, nemůžeme podcenit,“ vysvětluje důvěrný unijní dokument, ze kteréhocituje agentura Bloomberg. „Výsledky zveřejněné regulačním úřadem by mohly být vlastními testy finančních trhů zpochybněny.“

Toto znepokojení je oprávněné, představuje však pouze výsledek rozhodnutí, které evropské vlády samy učinily. Tím, že odmítly banky přinutit k větší transparentnosti a k vyčištění svých financí od nebezpečných aktiv, k restrukturalizaci některých institucí či jejich uzavření, se trhům dobrovolně vydaly na milost a nemilost. Tím, že i dál odmítají přiznat reálný stav věcí, daly samy spekulantům do rukou zbraně. Začíná velký úklid. Během zvláštní schůze svolané na 21. července evropské vlády znovu ochutnají trpké ovoce své kapitulace před finančním světem.