Vyberte si jazyk
Na první pohled je Totnes anglické městečkojako každé jiné: 8 500 obyvatel, hrad, tržiště, pěkně udržované hospůdky, hlavní ulice, obchody a supermarkety, stejně líný rytmus venkovského života, stejní místní mrzouti, pohlížející s nelibostí na Londýňany, kteří si tu kupují venkovské rezidence a chovají se jako všeznalá městská honorace... Typické městečko. A přitom se Totnes liší, a jak! Je to nejrozvinutější „město v přechodu“ [transition town] na světě, průkopník hnutí, které si vzhledem ke klimatickým změnám a blížícímu se konci levné ropy stanovilo za cíl snížení energetické spotřeby a ekologické stopy. Město chce být soběstačné.
Totnes nabízelo skvělý prostor pro revoluci, která započala teprve před čtyřmi lety v Kinsale (Cork, Irsko), kdy skupina doktorandů vypracovala na dané téma zprávu, kterou krátce nato přijala jako svůj oficiální program místní radnice. V Totnes, malém městečku devonského hrabství v jihozápadní Anglii, odkud sám pochází, se usadil také profesor Rob Hopkins, který se podílel na realizaci studie a který sem přišel uvést své myšlenky v praxi. Město, v němž sídlí převážně diplomovaná střední třída ovlivněná stylem hippie, s velkou kupní sílou a zájmy stejně tak konvenčními, jako alternativními, je už z dřívější doby známo jako hlavní město New Age Chic.
Největším překvapením této světové metropole měst „v přechodu“ je její vlastní měna: totneská libra. Celkově bylo vytištěno 10 000 bankovek (jedna totneská libra odpovídá jedné libře šterlinků), které přijímá stovka obchodů zapojených do hnutí. Cíl je jasný: podpora prodeje místních výrobků v místní obchodní síti vedoucí k omezení spotřeby energie (vynaložené na dopravu apod.) a rozvoji malých podniků. Paralelně byl zaveden systém výměny zboží a služeb fungující na bázi půjček, který se nezakládá na konvencích formální ekonomiky.
V centru města jsou umístěny čtyři bankomaty, v nichž lze dostat za kovové libry totneské bankovky. Tato iniciativa zpočátku vzbudila silnou polemiku kvůli nutnosti rozlišování obchodů zapojených v hnutí a těch, které stojí mimo – převážně pak obchodních řetězců, jejichž klientela přichází odjinud a nechce používat měnu, která jinde v zemi neplatí. „Je pravda, že k rozlišování dochází: na jedné straně jsou tu ti, kteří na sebe vzali odpovědnost za podporu lokálního prodeje, na druhé straně ti, kteří se drží jiných modelů,“ vysvětluje Noel Longhurst, průkopník organizace Transition Town Totnes.
Typ pro export
Města „v přechodu“ existují ve Velké Británii, v Irsku, v Kanadě, v Chile, v Austrálii, na Novém Zélandu a ve Spojených státech. Jsou zapojena do hnutí, které se sice rozvíjí stranou hlavního mocenského proudu, ale usiluje o spolupráci s městskými úřady. Každé takové město vzniká z iniciativy čtyř nebo pěti osob, které šíří filozofické poselství hnutí a zároveň vytvářejí strategii. Za účelem propagace hnutí sestavují lokální webové stránky, připravují semináře a konference ve školách, promítají filmy a organizují občanská diskuzní fóra. Rovněž navazují kontakty s politiky a místními obchodníky atd.
K tomu, aby byly města nebo vesnice oficiálně uznány jako města v přechodu, musejí projít určitou zkouškou. Na místo se dostaví jeden ze zástupců hnutí vyslaný Hopkinsem, který provede školení a zároveň se ujistí, že ve městě funguje malá organizace, která přesahuje rámec dobrovolnictví, a že projekt nebude brzdit žádný problém spojený s konkurencí nebo vnitřní nesvár. Podle Hopkinse „je jedním z nejčastějších problémů skeptický postoj lidí, podle nichž nás v případě, že budeme škodit jejich zájmům, velké podniky a místní elity převálcují, což je obava, která se doposud nepotvrdila. Jiní se pak domnívají že prostor vymezený ochraně životního prostředí už zaplnily ekologické politické strany a že náš apolitický postoj nás vystavuje riziku toho, že se nás zmocní extremisté, kteří baží po našem programu.“
Cílem Totnes je podobně jako u všech měst v přechodu centralizace výroby, distribuce a spotřeby tak, aby převážnou většinu zaměstnání mohli vykonávat místní občané a aby potraviny, energie a voda byly vyráběny přímo na místě. Podle Longhursta „je potřeba přemýšlet ve světovém, ale jednat v lokálním měřítku. Připravit se na krizi, ale neztrácet přitom dobrou náladu.“
