Po hrůzných atentátech Anderse Breivika v Norsku se rozhořely diskuze o vztahu mezi vrahem a ideologickými kruhy, s nimiž může být spojován. Nepožadovali snad někteří lidé po předchozích atentátech, jako byl vražedný útok na Thea van Gogha [kontroverzní nizozemský režisér zavražděný v roce 2004 islámským extremistou], vysvětlení činu po atentátníkových souvěrcích? Jestliže byli tehdy k zodpovědnosti pohnáni muslimové, nemůžeme stejným způsobem jednat i s přívrženci ideologie nové pravice, k níž se Breivik hlásil?

Hájit či sdílet názor na způsob, jakým Breivik zdůvodňuje masakr, bude jen málokdo. Za svůj čin nese odpovědnost jen on sám. Povolat k zodpovědnosti můžeme jen ty, kdo tento zrůdný čin z ideologického hlediska obhajují nebo vysvětlují, a s jeho strůjcem tak sdílejí jeho názory. Stejně jako jsme mohli v případě Thea van Gogha soudit pouze ty, kdo sdíleli násilnou ideologii jeho vraha Mohammeda Bouyeriho. Ale to není všechno.

Obhajoba Breivikovy násilnosti vychází z představy reality, v níž je Evropa ohrožována multikulturními politikami a islámem. Jeho 1500stránkový pamflet „2083, A European Declaration of Independence“ je protkán teoriemi známými z prostředí nové pravice, kterou v Nizozemí reprezentuje strana PVV. Jde především o pokřivenou vizi světa, v němž Evropu ohrožuje islám. Breivik cituje Geerta Wilderse [lídra populistické PVV], který předpovídá kolonizaci Nizozemí Maročany, kteří sem přijdou nikoliv s úmyslem začlenit se, ale proto, aby si Nizozemce podmanili.

U některých členů PVV se můžeme setkat i s teoriemi varujícími před nebezpečím „kulturního marxismu“. Jedná se o pokřivenou realitu, která nemá se sociální realitou nic společného. Právě na základě této vize světa činil Breivik své násilnické závěry. A sám za to nese zodpovědnost. Ale to, že mohl shromáždit tak velké množství šílených myšlenek, vypovídá mnohé o mentálním stavu Evropy, a zejména pak Nizozemí, kde se hnutí propagující takové ideje podílí na vládě na základě dohody o podpoře [v parlamentu].

Breivikův násilný čin byl jeho vlastním činem. Jen on sám za něj nese zodpovědnost. Svou lživou a šílenou vizi světa ale sdílí s jinými. A právě z toho by se nyní měli všichni přívrženci takového smýšlení zodpovídat. Šířit lži a vytvářet ošidné přízraky není tak zcela nevinné. Ten, kdo deformuje realitu, nesmí být brán vážně, nesmí být považován za jeden z mnoha hlasů společenské debaty. Je třeba s ním nakládat přísně. Lze ho požádat, aby přestal klamat lidi. To platí i pro nizozemské populisty propagující ideologii nové pravice. Zábava skončila. Nadešla hodina pravdy.