Katrin Krabbe je jednou z historických osobností německého sportu. Byla prvotřídním výtvorem Německé demokratické republiky (NDR) a v roce 1988 získala zlatou medaili v běhu na 200 metrů v Mistrovství světa juniorů. Pak byla zbořena [berlínská] zeď a Spolková republika Německo (SRN) se zmocnila šampiónky, která se stala idolem celého Německa. Avšak po rozboru vzorku moči s pozitivním výsledkem rychle následoval pád.

Příběh Katrin Krabbe je symbolickou ilustrací toho, jak probíhalo sjednocování německého sportu. Sloučení sportovních systémů v procesu unifikace obou částí Německa je případ sám pro sebe. NDR vychovávala oproti Západu mnohem lepší sportovce, zatímco ve všech ostatních oblastech zaostávala. V roce 1988 u příležitosti Olympijských her v Soulu získala „malá“ NDR 102 medailí proti pouhým 40 medailím „velké“ SRN.

Opětné sjednoceni vyvolalo euforii. Východ byl hrdý na to, že přinášel svou elitu. Západ se už předem radoval z velkých vítězství, kterých Německo dosáhne díky východním atletům. Ale s odhalením nespočetných případů zapletení některých sportovců a trenérů do Stasi [bezpečnostní služba bývalé NDR] a státem organizovaného dopingu přišlo rozčarování.

Německý sport dnes ještě stále zápasí s dědictvím, které mu zanechala NDR. Četné oběti dopingu bojují za získání penze. A pak tu jsou stále ještě produktivní bývalí trenéři NDR. Krátce před začátkem Mistrovství světa v atletice, které nyní probíhá v Berlíně, byly pěti trenérům s dopingovou minulostí spěšně vydány ospravedlňující certifikáty.

Z vcholových sportovkyň jsou dnes muži

Heidi Kriegerová získala na Mistrovství Evropy ve Stuttgartu v roce 1986 zlatou medaili v ženském hodu kladivem. Dnes se jmenuje Andreas – kvůli velkému množství anabolických steroidů, které ji její trenér dával, se z ní stal muž. Je tak jednou z 193 státem uznaných obětí dopingu. „Trenéři a sportovní doktoři NDR se považovali za bohy,“ svědčí bývalá šampiónka.

Manfred Höppner to vzdal. Utekl před veřejností, tiskem a možná také před Heidi Kriegerovou. Byl místoředitelem oddělení sportovní medicíny – dopingovým pilířem NDR. Zhruba 100 000 atletů bylo v letech 1974 až 1989 uváděno do formy pomocí silných dávek hormonů, zejména modrých pilulek orálního steroidu Oral Turinabol. Höppner byl souzen a odsouzen.

Země v průběhu jedenácti mistrovství obdržela 519 medailí, z čehož 192 zlatých. Generální tajemník Sjednocené socialistické strany (SED) Walter Ulbricht tehdy atlety nazval „diplomaty v teplákovkách“, ve skutečnosti to ale byli vojáci ve sportovním úboru. Tímto způsobem pracovalo přibližně 8 000 trenéru. V roce 1989 NDR utratila za sport 400 milionů marek. Plán „14,25“ též patří k sportovnímu zázraku NDR. Političtí lídři pod tímto kódem svolali ve východním Berlíně úředníky státní správy a vědce z různých oborů, aby vyvinuli nové, stále účinnější, dopingové techniky.

Když 9. listopadu 1989 došlo k pádu zdi, téměř nikdo o této temné stránce nevěděl. Docházelo ke střetu dvou odlišných sportovních systémů : na Východě národní sport podmíněný výkony a v případě Západu, systém orientovaný na rekreační sport. Sloučení přesto proběhlo velmi rychle a bez zbytečných formalit.

Někdejší kancléř Helmut Kohl se vyslovil pro „zachování vysoké úrovně“ sportu NDR. Ale zatímco v Bonnu [tehdejším hlavním městě] snili o sportovní supervelmoci, v Berlíně začínalo historické pátrání po hledání pravdy. Východoberlínské oddělení sportovní medicíny se stalo dějištěm horečnaté činnosti: bylo třeba odstranit anabolické steroidy podávané v celé bývalé NDR.

Nepotrestaní viníci v teplákách

Historie sjednocení sportu je také příběhem pštrosí politiky schovávání hlavy do písku. Sportovní asociace se musely po pádu zdi velmi rychle rozhodnout: buď zapomenout na minulost nebo stíhat ty, kteří byli za doping odpovědní. Hlavní výbor Německé sportovní federace (DSB) již v prosinci 1991 doporučil odvolání všech trenérů a zdravotníků, kteří „nebyli schopni podat důkaz o své neúčasti v dopingovém systému“ NDR.

Ale kdo vykonával kontrolu? DSB? To nebylo v jejím zájmu. Sportovní asociace? Ty se zajímaly pouze o kvalifikovanou východní sílu. Anebo stát? Ten nechával sportu velké pole působnosti.

Inkriminovaní trenéři takto všude nadále pokračovali ve výkonu činnosti: v plaveckých, lyžařských či atletických klubech.

Situace se změnila až v roce 1993, kdy svazoví úředníci a velcí trenéři museli svolit k podrobnému zkoumání jejich životopisů. Tímto způsobem byla u příležitosti Mistrovství světa ve Stuttgartu odhalena jako neoficiální spolupracovnice [Stasi] s krycím jménem „Jump“ i Heike Dresschlerová, která byla o pár měsíců dříve považována za oblíbenkyni celého Německa. Údajně za finanční odměnu špehovala jednoho ze svých klubových spoluhráčů – což Dresschlerová popírá.

Skandální kniha

Na podzim 1991 vyšla kniha Doping-Dokumente, která změnila pohled na dějiny německého sportu. V tu chvíli ukončila svou kariéru Heidi Kriegerová, bývalá vrhačka v hodu kladivem. Bydlí v Berlíně a prožívá těžké časy. Již nějaký čas „se cítí být mužem“. Ale až v této knize slyší poprvé mluvit o Oral Turinabolu, o dopingu, o „plánu 14,25“, o „hormonu-Heidi“. A tedy o sobě samotné. Čte tam, jak ji trenéři vykrmili. Jednou jí v průběhu 29 týdnů podávali dvakrát větší množství testosteronu, než kolik vyprodukuje za stejnou dobu mužský organismus.

Publikace této knihy vyvolala skandál. Sportovní úspěchy NDR tedy byly jednou velkou lží? Soudní řízení započalo roku 1998. Soudy daly trenérům, lékařům a vědcům podmínečné tresty vězení. Ale justice se nakonec také unavila.

Manfred Höppner byl odsouzen za spoluvinu na tělesném poškození k podmínečnému trestu vězení pod dozorem. Od roku 2008 je zřizování pořádku rolí nové komise. Té se nakonec podařilo vyřešit velké množství problémů. Ospravedlnila například trenéra sedmiboje Klause Baarcka, který byl též zapleten do dopingového systému NDR. Baarck se zúčastnil minulých Olympijských her v Pekingu – předtím však musel Německému olympijskému výboru podepsat prohlášení, kde potvrdil, že nikdy nepodával dopingové prostředky. Poté co se omluvil Komisi Steiner a podepsal omluvný dopis, se nyní může účastnit Mistrovství světa v Berlíně.