Kosovská válka překupníků

Nadarmo je Kosovo od února 2008 nezávislým státem, stále je rozdělenou zemí a stále rozděluje svět. Nepokoje na hraničním přechodu Jarinje, při nichž zemřel jeden příslušník policie [26. července], jsou toho dokladem. Od vyhlášení nezávislosti Kosova uplynuly dva roky, a země navzdory výrazné přítomnosti mírových jednotek KFOR a poradců EU stále nenalézá klid.

Ekonomika srbské menšiny v Kosovu se opírá o pašování

Srbská menšina v Kosovu neuznává politickou vládu Prištiny. Srbové, kteří tvoří přibližně 8 % populace, žijí převážně na severu blízko Kosovské Mitrovice a v enklávě Štrpce na jihu země. Udržují si svou vlastní ekonomiku, která se opírá o obchod (pašování) a srbský dinár. Kosované používají euro. Srbskou menšinu podporují nacionalistická hnutí v Srbsku, která se odmítají současnému stavu podvolit.

Kosovská vláda chce na hranicích uplatňovat svá práva. Existenci podobných zón ilegálního obchodu nemůže tolerovat žádná země. Tím se zásah policie na hraničním přechodu Jarinje ospravedlňuje. Priština nemůže jen tak přejít skutečnost, že Kosovští Srbové rozehnali policejní jednotky. A to i přesto, že na místě nyní hlídkují vojáci mírových sil KFOR a že se situace podle všeho zklidnila.

Ne náhodou obvinil kosovský premiér Hashim Thaçi z podílu na násilnostechsrbské paralelní „struktury“ [řízené z Bělehradu]. Srbský prezident Boris Tadič se pak snažil hrany incidentu poněkud zaoblit tím, že útok na Jarinje označil za dílo „vandalů“ usilujících o zpochybnění dvoustranného dialogu. Prezident se události na hranicích snaží bagatelizovat, seč může.

Prezident má pověst muže, který je ochoten příliš ustupovat

Je si ale vědom, že autorita, jíž se těší u mnoha obyvatel srbského původu, je omezená, protože má pověst muže, který je ochoten přistoupit na četné ústupky, jen aby se zalíbil EU. Dostává se tak do velice delikátní situace. Proto se také srbská vláda snaží zařadit tuto otázku prostřednictvím Ruska na program Rady bezpečnosti OSN. Rusko je, stejně jako Španělsko a čtyři další členové EU [Slovensko, Rumunsko, Kypr a Řecko], jednou ze 77 zemí světa, které nezávislost Kosova neuznaly. To je také jedním z důvodů, proč se EU, jež incident v Jarinje označila za „nepřijatelný“, nyní pokouší rychle vyjednávat.

Vyjednávání je skutečně jediným řešením. Od Srbska nemůžeme očekávat, že Kosovo nyní prostě a jednoduše uzná. Rána, kterou utrpěla jeho hrdost, je ještě příliš čerstvá. Na druhou stranu od Bělehradu můžeme očekávat, že povolí obchod s Kosovem, a od Prištiny, že nebude přilévat oheň do ohně.

Na podpoře obchodu mají zájem všichni, protože obchod je koneckonců nejlepším balzámem na normalizování dvoustranných vztahů.