Vyberte si jazyk
Šest mladých Rumunů vybraných z výchovných ústavů, sirotčinců nebo ulice bude letos 6. září v Miláně bojovat o místo v žebříčku nejlepších fotbalistů světa bez přístřeší. Pouliční fotbal spočívá v krátkých utkáních - každý zápas trvá 14 minut – a je založen na minimálním rozpočtu: každému účastníkovi je vyplaceno 1 000 euro. Nejobtížnější je pak bezdomovce přesvědčit, aby peníze neutratili za „aurolac“ (nátěrová látka, kterou čichají některé pouliční děti) nebo za alkohol.
V září se bude pořádat sedmý ročník Homeless World Cup. Turnaj je určen pouličním dětem z celého světa a poskytuje jim možnost zapomenout na jejich dřívější návyky, najít si práci či pokračovat ve vzdělání. A hrát fotbal. Objevení Mistrovství bylo pro rumunské děti podobné momentu, kdy po životě plném utrpení ochutnaly svou první čokoládovou tyčinku: příjemný, ale především chvilkový pocit. Pravidla této soutěže jsou totiž postavena na tom, že každý hráč se jí smí zúčastnit pouze jednou.
Hlavní překážkou trenéra je dětská agresivita
Minulý rok byl rumunský tým v Austrálii poražen týmem z Mexika: „Ze dvanácti zápasů jich vyhráli osm," vzpomíná prezident týmu Mihai Rosus. Na ulici se vrátili s 1 000 eury v kapse: „Jeden z nich si na šest měsíců pronajal garsonku, ale jiný tři dny hostil pitím všechny své přátele bez přístřeší“.
Na začátku měl Mihai chuť si je všechny vzít k sobě domů. „Před 11 lety jsem viděl, jak fetují ředidlo. Hned jsem se jich zeptal, jestli by si místo toho nešli radši se mnou zahrát fotbal. Nadchlo je to, a tak s nimi od té doby hraji fotbal jako amatér,“ vypráví. O existenci mezinárodního mistrovství světa bezdomovců se dozvěděl prostřednictvím skotského kněze, který poskytoval humanitární pomoc ve městě Timisoara na Západě Rumunska. Mihai Rosus začal minulý rok dělat sbírku na pokrytí cestovních výloh do Austrálie tak, že klepal na dveře nadací, sponzorů a partnerů. „Ještě teď si vzpomínám,“ říká Rosus, „jak někteří hráči viděli poprvé letadlo… Tato iniciativa byla pro některé možností, jak prorazit, většina se ale bohužel vrátila zpět na ulici, protože nebyla schopna změnit svůj dřívější způsob života“.
Odjakživa největší překážka spočívá v agresivitě zúčastněných hráčů – právě ta dala Florinu Batrânovi (trenér týmu a bývalý rumunský fotbalista na mezinárodní úrovni) hodně zabrat: „Zaměřili jsme se na ty, kteří od začátku nebyli agresivní, ale i tak to bylo těžké, protože při nejmenším gestu či slově se začnou hádat a opouští hřiště,“ vysvětluje Rosus. „Ale Florin jim vysvětlil, že nejde o legraci. Ten, kdo se nechová slušně, se může vrátit na ulici“.
Mihai Rosus letos neměl problémy se sháněním výstroje pro své hráče: sponzorují je totiž profesionální hráči Rumunské fotbalové federace, kteří jim darovali úbory. Bezdomovští hráči na oplátku slíbili, že se domů vrátí s pohárem …
