Vyberte si jazyk
Do hry se vrací uhlí, kvůli kterému se nad městy v době průmyslové revoluce valila hustá černá mračna popsaná v realistických románech francouzského spisovatele Emila Zoly. Byla to noční můra horníků ve Valonsku či Sardinii, kteří denně sestupovali do „samotného břicha země“. Zdálo se, že uhlí je dnes na ústupu. Havárie ve Fukušimě však zasáhla do dějin fosilního paliva, které Evropa ještě před rokem požadovala nejpozději do poloviny jednadvacátého století definitivně zakázat.
Dekarbonizace se ještě nekoná
Všechny světové velmoci dnes vytahují energetické kalkulačky a zvažují plány na omezení jaderné výroby, neboť si tak přeje veřejnémínění. A zatímco čekají, až obnovitelné zdroje vykážou skutečnou rentabilitu, vracejí se k černému zlatu, které je sice považováno za zastaralý zdroj energie, ale stále díky němu ještě svítí svítí polovina žárovek na světě.
Znamená to, že od „dekarbonizace“ jsme ještě daleko. Nobuo Tanaka, výkonný ředitel Mezinárodní energetické agentury (AIE) před několika dny před Evropským parlamentem prohlásil, že japonské neštěstí stálo za rozhodnutím snížit do roku 2035 počet projektů výstavby nových jaderných elektráren o polovinu.
Místo původně zamýšlených 360 GW tedy budou nové elektrárny pouze 180 GW. Na celosvětové úrovni se tak jedná o snížení podílu energie z jádra na celkové výrobě energie z dnešních 14 na 10 %. Odhaduje se, že třetina poptávky bude muset být zajištěna jiným způsobem, a to prostřednictvím trhu s uhlím. Bude to však mít dva problematické následky: Nevyhnutelné zvýšení cen uhlí a větší náklady na snižování emisí skleníkových plynů.
Čím méně jádra, tím více uhlí
Světová poptávka po lignitu a dalších typech uhlí v posledním období podstatně vzrostla, poháněna především Čínou a Indií. Analytikové očekávají, že do roku 2035 dojde k více než padesátiprocentnímu navýšení celkové těžby uhlí, která ještě v roce 2010 představovala 6,5 miliardy tun (+ 8 % oproti ročnímu základu). Uhlí se celkově podílí na 41 % celosvětové výroby elektrické energie, přičemž v Evropě se jedná o 26 %. Čísla se však budou měnit. Giuseppe Lorubio, analytik z Evropské unie výrobců a distributorů energie (Eurelectric) uvedl, že pouhým odstavením 28 evropských jaderných reaktorů starší generace (z celkového počtu 143) se zvýší poptávka po uhlí o 8 až 10 procent.
Německo, hlavní evropský spotřebitel antracitu, se rozhodlo pro bolestivý návrat k fosilním palivům, a Polsko, které uhlím dokáže pokrýt 90 % svých energetických potřeb, hodlá učinit totéž. Velká Británie, kde se výroba energie zajišťuje rovnovážně jádrem, uhlím a plynem, dalo zelenou pro odstavení elektráren nejstarší generace. V ostatních zemích Evropy zůstává situace beze změny – stavět nové uhelné elektrárny již není kde. Bude proto potřeba využívat zdroje, které jsou v současnosti k dispozici.
Škodlivá demokratická surovina
Zastánci uhlí uklidňují, že černé zlato je „demokratické“, protože vychází relativně levně a díky značné potřebě pracovní síly přispívá k vyšší zaměstnanosti. To je pravda. Zároveň však pro dělníky vytváří jednoznačnou sociální past. Evropská komise proto prohlásila, že v oblasti těžby uhlí bude požadovat etický závazek, zejména od zemí jako je Čína nebo Jihoafrická republika. V dolech tam totiž často pracují děti, jak tomu bylo kdysi v Dickensově Anglii.
Proto, aby země vyrábějící energii respektovaly životní prostředí, budou od roku 2013 platit emisní povolenky, které značně zatíží energetické společnosti v celé Evropě.
Potřeba snížení zněčišťování je jednoznačná. Uhlí své vlastnosti mezitím nezměnilo. Zlepšily se procesy těžby a nebezpečný lignit, který má velký obsah vody a při zpracování uvolňuje kromě jiného obávaný oxid siřičitý, dnes během těžby a zpracování prochází fází „sušení“. Rozšířily se také systémy zachycování a skladování CO2. Oxid uhličitý se upravuje do kapalné podoby a následně se umísťuje do podzemního úložiště.
Brusel se mezitím snaží přivést sedmadvacítku ke kompromisu mezi politickou nevůli a rozpočtovými problémy. Fukušima očividně přinutila Evropany přehodnotit jejich energetickou strategii. Je dnes rozhodování snadnější? To ukáže čas.
