Revolta „neplatičů“

Mezi módními bary lemujícími soluňské historické nábřeží tato restaurace zvlášť vyčnívá. Z terasy podniku, který připomíná americký diner, visí transparent s nápisem: „Chceme své peníze!“ Uvnitř restaurace, u které sami vyměnili zámky, servíruje dvanáct zaměstnanců svým přívržencům plechovky piva zakoupené v samoobsluze. V noci se pak na podlaze restaurace střídají ve spánku. Protestují proti nevyplaceným mzdám za několik měsíců práce a náhlému uzavření podniku. Toto je nový symbol spirály řecké dluhové krize: Squat číšníků.

Margarita Koutalakiová je rozvedená sedatřicetiletá servírka s jemným hlasem a jedenáctiletou dcerou. V restauraci pracovala na částečný úvazek osm let a vydělávala okolo šesti a půl euro na hodinu. Nyní se střídá s ostatními v odpočinku na nafukovací matraci v místnosti v patře a hlídá squat, zatímco se jí rodiče starají o dítě.

„V nevyplacených mzdách mi dluží asi 3000 euro,“ říká a upozorňuje na to, že ve stejně prekérní situaci se nacházejí zástupy zaměstnanců v celém Řecku, kteří tak jako ona čekají na výplaty od živořících podnikatelů. „Nejdříve nám bylo řečeno, že své peníze dostaneme příští měsíc, pak mzda přestala chodit úplně a pak nám po telefonu řekli, že se restaurace zavírá. Stále ještě pracujeme, udržujeme podnik v chodu, poskytujeme jídlo a pití našim stoupencům. Máme teď více zákazníků než předtím. Tenhle protest je vše, co můžeme dělat. Napadlo nás to úplně spontánně.“

Číšníci roznášejí levné nápoje a večeře za minimální cenu nové klientele levičáků a demonstrantů ze čtyři měsíce starého hnutí „rozhořčených“, kteří by jinak určitě do této bašty imperialismu, řeckého frančízu amerického giganta Applebee's, nikdy dobrovolně nevkročili. Transparent v angličtině láká turisty na levné souvlaki a masové kuličky „na podporu zaměstnanců“.

Od doby, kdy generální stávka proti bolestným úsporným opatřením paralyzovala Řecko a na náměstí Syntagma v Aténách se odehrávaly masové pouliční demonstrace a bitky mezi policií a demonstranty, už uběhl měsíc.

Protesty nezeslábly ani během letních prázdnin

Řekové více než kdy dříve nedůvěřují svým politickým elitám a jejich schopnosti vyvést zemi z této ochromující finanční krize. Průzkumy veřejného mínění naznačují rostoucí opovržení vůči všem politickým stranám i celému zdiskreditovanému politickému systému. Nezaměstnanost vystoupala na rekordních 16 % a procento nezaměstnanosti u mladých lidí je ještě vyšší. Ti šťastlivci, kteří ještě práci mají, musejí trpět drastické snižování platů a zvyšování daní.

Lékaři a zdravotní sestry nedávno na protest proti úsporným opatřením ve zdravotnictví opustili nemocnice. V posledních dvou týdnech zase spoutali Řecko stávkami taxikáři, kteří se bránili vládnímu plánu na otevření trhu v jejich pracovním odvětví. Jejich taktika mimo jiné zahrnovala i blokování přístavů a otevření pokladny na Akropoli, takže ji turisté mohli navštívit zdarma.

Klíčovým faktem však je, že dlouhotrvající hnutí „občanské neposlušnosti“, kdy řadoví občané v Řecku odmítají platit za vše, mýtným a autobusovými jízdenkami počínaje a zvláštními poplatky u lékaře konče, nepolevilo ani během letních prázdnin. Ofenzíva pod heslem „Nezaplatíme“ je propagována jako nejčistší forma „moci lidu“. Její organizátoři varují, že v září, kdy vláda plánuje další kolo úsporných finančních opatření, by hnutí mohlo ještě zesílit.

Na hlavním silničním tahu z Atén do Soluně, zatímco se řidiči vracejí do Soluně po neděli strávené na pláži, stráží skupina civilistů v oranžových reflexních vestách mýtné brány na silnici vedoucí do druhého největšího města v Řecku. Na jejich vestách se skví slova: „Totální neposlušnost“. Zvedají červenobílé závory a řidiče pouštějí bez zaplacení mýtného ve výši 2,80 euro. Jejich transparenty hlásají: „Nezaplatíme“ a „Peníze zahraničním bankéřům dávat nebudeme“. Vděční řidiči projíždějí a někteří z nich na znamení souhlasu ukazují palec nahoru.

Zapojily se i levicové strany

„Na podzim budeme svědky vzkříšení občanské neposlušnosti,“ říká stavební inženýr ze Soluně Nikos Noulas a v kavárně v centru města rozbaluje plakáty, propagující iniciativu neplatičů.

Začátkem letošního roku už toto hnutí vzkvétalo a zahrnovalo například odmítání platit za jízdenky do aténského metra, kdy protestující obalili automaty na lístky igelitovými pytli, stejně jako dlouhodobý bojkot autobusového jízdného v Soluni poté, co je soukromé firmy dotované státem zdražily. Další odmítají hradit poplatky za televizi.

Levicové strany se rovněž zapojily, a značně tak posílily viditelnost celé kampaně. V březnu už hnutí „Nezaplatíme“ podporovala více než polovina řecké populace. Vláda odpověděla kritikou nezodpovědného způsobu myšlení „vyžírků“ a varovala, že neplatiči zemi kazí jméno a stát připravují o životně důležité příjmy z poskytování dopravních služeb. Neplacení jízdného nyní trestají nové zákony a policie přísně dohlíží na jejich dodržování.

Komentátor a spisovatel Nikos Dimou říká: „Je to začátek rozvodu mezi Řeky a jejich politiky. Tohle mají všechna tato hnutí společné: Všechna jsou vyjádřením nenávisti a opovržení k politické garnituře.“

V Soluni, druhém největším městě Řecka, teď panuje napjatá nálada. Stany „rozhořčených“ byly sice z náměstí Syntagma na konci července násilně odklizeny, ale starobylá pevnost na soluňském nábřeží, tzv. Bílá věž, je stále ještě obklopena stany protestujících a zahalena do transparentů s nápisy jako „Na prodej“, či naopak „Není na prodej.“

„V Řecku se přepisuje politická historie“

Severní Řecko bylo krizí těžce postiženo. Živnosti začaly krachovat dlouho předtím, než se finanční krize projevila v plné síle. Mnoho lidí zchudlo natolik, že nemohou pravidelně používat auta a práce se zastavila v tolika firmách, že se soluňský magistrát nyní může chlubit obrovským zlepšením kvality ovzduší ve městě jinak notoricky známém svými dopravními zácpami. Až se 10. září řecký ministerský předseda Jorgos Papandreu dostaví na slavný soluňský mezinárodní veletrh, kde hodlá představit nová ekonomická opatření, budou ho čekat velké demonstrace.

Soluňští demonstranti používají techniku tzv. „flash-mobbingu“, kdy se dav nečekaně zjeví před bankou nebo veřejnou budovou a začne demonstrovat. Jejich posledním cílem se stal německý konzulát. Za tichého přihlížení policistů v civilu před ním několik desítek protestujících skandovalo a na chodník spreji psalo hesla požadující, aby Evropská unie pro Řecko učinila více.

U Bílé věže se učitel jazyků a dějepisu Antonis Gazakis svěřuje, že ho překvapilo, kolik lidí se nyní nově připojuje k protestům. Jsou tu zastánci nejrůznějších politických názorů, od levice po pravici. Mnoho z nich nemá žádné vazby na politické strany a ani se nikdy v životě neúčastnilo žádných protestů. Nyní se však všichni vrhají do debat o změně politického a parlamentního systému, který vnímají jako zkorumpovaný. „V Řecku se přepisuje politická historie,“ říká. Proto tu zůstávám přes léto. Lidé takto naposledy vyšli do ulic a požadovali ústavní změny v roce 1909. Tohle je jedinečná příležitost, změna paradigmatu. Řecko se probudilo.“

Odliv mozků

Mladí dávají zemi zmítané krizí sbohem

Vzhledem k mizivým vyhlídkám a hospodářské krizi hledají mladí Řekové, podobně jako jejich portugalští, španělští, irští a islandští kolegové, uplatnění v zahraničí. Podle údajů deníku Le Figaro „už odešlo víc než 70 000 Řeků do USA a více než 15 000 do Německa, Anglie a Francie.“ „Ne všem se nabízejí stejné příležitosti“, upřesňuje pařížský deník: „Proto se obracejí na profesionály. Čím dál více agentur zaměřených na lov mozků Řekům nabízí, že jim pracovní činnost v zahraničí zajistí. Švédská agentura Paragona zvýšila počet reklam v řeckém tisku a na internetu a každému zájemci slibuje, že mu sežene slušně placené zaměstnání odpovídající jeho pracovním schopnostem.“ „Řecké ministerstvo zahraničních věcí se už několik měsíců prohýbá pod návalem žádostí o vystavení nebo obnovení cestovního pasu,“ píše Le Figaro „‚Telefon nepřestává zvonit, zejména nyní, kdy se všichni snaží rychle odjet. Připomíná to migrační vlnu, kterou Řecko zažilo na začátku 20. století. Až na to, že není ani válka ani hladomor,‘ říká jeden diplomat.“