Před rokem 2004, kdy ještě stát zemědělce zavádějící bio plodiny nedotoval, existovalo v Polsku pouze 3 700 ekofarem. Ekologickému zemědělství se věnovalo jen pár vytrvalců, kteří tak činili především z ideologických důvodů a s cílem vypěstovat zdravější plodiny. Vydělat na bio produktech slušné peníze bylo obtížné. Dnes existuje takových farem nejméně 21 000 a rozkládají se na 519 000 hektarech.

Takový skok by měl evropské představitele zodpovědné za Společnou zemědělskou politiku (SZP) vyburcovat, protože něco je tu evidentně až moc krásné. V posledních šesti letech, kdy byly zemědělské dotace z EU přidělovány polským zemědělcům jako celku, nepřekročila průměrná velikost zemědělského hospodářství 6,8 ha. Oproti tomu ekofarmy dosahují v průměru rozlohy 25,2 ha. Nemluvě o vzniku nových ekologických polností o velikosti stovek až tisíců hektarů.

První dveře otevřené podvodům

Dorota Meterová z Rady ekologického zemědělství a ředitelka společnosti Bioekspert, jež uděluje výrobkům označení Eko, zdůrazňuje, že země, které ekologické zemědělsví skutečně podporují, jako třeba Německo, ukládají biovýrobcům přísné podmínky, čímž značně zvyšují ceny. V Německu jsou dotace vypláceny [pouze] zemědělcům, kteří pěstují vysoce kvalitní plodiny. To neplatí pro polské ministerstvo zemědělství, které podvodům otevřelo první dveře. Po roce 2004 přilákalo toto odvětví lidi, kteří ještě předtím, než vůbec vyšli na pole, nejprve pečlivě prostudovali spolu se specializovanými advokátními kancelářemi podmínky získání vzácných evropských dotací. Některé ekofarmy jsou ostatně majetkem právě těchto kanceláří.

Výsadba bez sklizně

Pěstování bio zeleniny, na něž Agentura pro restrukturalizaci a modernizaci zemědělství poskytuje pěstitelům 1 550 zlotých [přibližně 9 000 Kč] na hektar obdělávané půdy, zůstává doménou skutečných ekologických zemědělců, a nikoliv spekulantů, jimž jde čistě o zisk. Posledně zmiňovaní investují raději do bio ořechů, jejichž pěstování se co do výše dotací zvlášť vyplácí. Pokud se dotace týkají několika stovek, nebo dokonce několika tisíc hektarů, může jít o velice výnosný podnik: Dotace mohou v takových případech dosahovat až 2 800 000 zlotých [zhruba 17 000 000 Kč]. Všichni tady vědí, že ořechy mají cenu zlata.

Zachovejte mlčení

Všichni, včetně firem udělujících ekoznačky, které samy přiznávají, že nijak nekontrolují ani pozemky, ani výsadbu, ani sklizeň, protože je k tomu zákon nenutí. „Když má firma udělující ekoznačku přece jenom nějaké výhrady, obrátí se zemědělec raději na jinou, která je shovívavější,“ vysvětluje Teresa Ropelewská ze společnosti Agro Bio Test. Zpochybnění ekologického charakteru pěstitelství může stát příliš přísné udělovače ekoznaček i soudní proces. Certifikační společnosti, které si chtějí své klienty udržet, jsou proto často velice disciplinované a diskrétní.

Největší z nich ostatně patří lidem spojeným s politickými kruhy různé orientace. V případě eventuálních nekalostí se často omezují jen na to, že věc nahlásí Agentuře pro restukturalizaci a modernizaci zemědělství. Tato agentura má na starost přidělování dotací, nicméně nestála u zrodu právních předpisů podněcujících k podvodům. Kolébku zákona je třeba hledat na ministerstvu zemědělství, které se k návrhům agentury v záležitosti revize stávajících předpisů chová velice vlažně.

Jabloně místo ořechů

Zákon se měl změnit poté, co vyšlo najevo, že náměstek ministra životního prostředí současné vlády vlastnil fiktivní pole s výsadbou ekologických ořechů. Když se pak dotace na ořechy výrazně snížily, našli si podvodníci jinou skulinu: „Nyní pole zarostlá plevelem osazují stromky jabloní. Sázejí je i do bahnité půdy, kde nemají žádnou šanci se uchytit. Finanční dotace na pěstování jabloní jsou v současnosti vyšší než dotace na ořechy. Co se sklizně týče, je to stejné jako předtím – na podrobnosti se nikdo neptá,“ lamentují zástupci agentur udělujících ekoznačky.