V reakci na bezvládnost států eurozóny se Evropská centrální banka (ECB) sama pustila do boje a nakoupila v masivním množství španělské a italské dluhopisy. Cílem bylo odvrátit od těchto dvou zemí bankrot a zabránit tomu, aby nepřivodily pád eura. K přesvědčení investorů to ale nestačilo.

„Rozdrtí Itálie euro?“ ptá se Die Presse a svou otázku doprovází fotografií bouře nad benátským Canalem Grande. Vídeňský deník lituje, že ECB, kterou v úvodníku označuje za „poslušného nohsleda politiky“, rezignovala na svou nezávislost a nakoupila ve velkém italské dluhopisy. Deník zároveň podotýká, že banka „není jediná, kdo porušuje evropské smlouvy: Státy eurozóny, které se všechny prezentují jako právní státy, nakládají s principem dodržování smlouvy už po léta neobyčejně pružně. Pakt stability a růstu byl porušen? Nevadí. Žádný ze států eurozóny se nemůže ujmout dluhu jiného státu? Nelpěme na slovíčkách. Přesně tento přístup zavlekl eurozónu do současné krize.

„Krize nemá prázdniny“, píše deník Libération, podle nějž Evropská centrální banka vytáhla 8. srpna „těžké zbraně“, když nakoupila ve velkém dluhopisy silně zadlužených zemí. Tendenci se jí přitom zvrátit nepodařilo. Mezi zeměmi podporující tuto iniciativu a těmi, které jsou proti – s Německem v čele – „zuří skutečná bitva“, píše pařížský deník. To vyvolává „dojem, že šéf ECB, Jean-Claude Trichet, intervenoval proti své vůli. Trhy tak [intervenci] uvěřily jen zčásti a očekávaný dopad na úrokové sazby tím byl utlumen.“

„Evropa zachráněna“ – hlásá na úvodní straně listu Tageszeitung titulek u fotografie Jean-Claude Tricheta s rozhodným výrazem v očích – „anebo taky ne“, čteme u fotografie očividně unaveného Silvia Berlusconiho. První, šéf ECB, se snaží uklidnit trhy masivním nákupem italských dluhopisů, druhý, italský premiér, zneklidňuje tytéž trhy „horami dluhů“. Jak přitom tvrdí berlínský deník, „krize Evropu posiluje, protože se podnikly první kroky ke skutečné měnové unii se skutečnou centrální bankou“.

De Morgen pojímá „bouři nad světovou ekonomikou“ doslova jako meteorologický jev. Na titulní straně otiskl graf znázorňující intenzitu bouří nad Evropou a USA. Červeně jsou v ní zaneseny údaje o ztrátách, které burza zaznamenala předchozí den, a jednotlivé země jsou dále barevně rozlišeny podle uděleného ratingu. Jediným pozitivem po „černém pondělí“ je „pokles cen ropy, což by mohlo vést ke snížení cen pohonných hmot“, poznamenává bruselský deník.

„5.000.000.000.000 €“ – tolik si vyžádala světová finanční krize, uvádí na titulní straně De Volkskrant. „Za dva týdny se z burzy vypařilo 5 bilionů eur,“ píše amsterdamský deník, podle nějž tato částka odpovídá financím, o něž přišly „investiční fondy, penzijní fondy a další finanční instituce a soukromí investoři“.

„Burzu potápí strach z hospodářské recese“, domnívá se La Vanguardia. „G20 a ECB kalkulují příliš těsně“, soudí barcelonský deník, podle nějž si kompromisy zavedené institucemi ke kontrole finanční stability a likvidity trhů žádají v tomto pro burzy „černém srpnu“ „daleko více než jen velká slova“. Zapotřebí jsou „nové návrhy a výrazné kroky směřující ke koordinaci a řízení globální ekonomiky“. To vyžaduje „mnohem silnější intervenci ECB“ a také to, „aby Německo překonalo svou neochotu, ujalo se iniciativy ve vedení eura a nejednalo opožděně a neochotně, neboť tím zvyšuje všem náklady“.