Švédsko, předsedající Evropské unii a hrdé na svou tradici přijímací země, má čtyři měsíce na to, aby dokázalo, co se mnohým před ním nepodařilo: rozjet věrohodnou evropskou politiku vzhledem k narůstajícímu přílivu přestěhovalců, proudícímu do Evropy přes Středozemní moře. Lidské drama, poznamenané nedávným utonutím několika desítek eritrejských nelegálních přistěhovalců nedaleko italského ostrova Lampedusa, se tvrdě střetává s politickou realitou. Ekonomická krize, nárůst nezaměstnanosti a pravotočivá orientace evropského mínění neposouvají debatu o imigraci ani k větší otevřenosti, ani věcnosti.

Stockholm a francouzský komisař pro spravedlnost Jacques Barrot se přitom dohodli, že se od září pokusí zapracovat na dvou klíčových kapitolách ožehavé agendy. Předně se jedná o to, přesunout se souhlasem jednotlivých evropských metropolí do zbytku Evropy část imigrantů, kteří přirazili k jihoitalským, řeckým, španělským, kyperským či maltským břehům. Doposud v tomto směru pootevřela své dveře pouze Francie. Švédské předsednictví se rovněž chystá zavést „efektivnější“ azylovou politiku. Evropské právo ukládá pouze minimální ochranné normy. Stockholm chce uvést v soulad národní zákony, což by šlo logicky ruku v ruce s schengenským prostorem volného pohybu. V naději, že se jim podaří rozrazit dveře Evropské unie, překročilo v loňském roce Středozemní moře 70 000 imigrantů.

Severní a jižní Evropa

Špinavá slepá ulička, kterou představují tábory na Jihu, a odmítání Severu přijmout „část břemena“ dávají Evropě, kázající proti Guantanamu, nelichotivou image. Vysoký komisař pro uprchlíky při OSN zažádal v pondělí o okamžité uzavření uprchlického centra na řeckém ostrově Lesbos, kde se tísní muži, ženy i děti. Stejné podmínky vládnou v Pagani, kde chybí tekoucí voda a fungují jedny toalety na sto lidí. Ze strany nevládních organizací bývají pravidelně kritizovány další tábory v Itálii, na Kypru či na Maltě. „Nemůžeme s lidmi takto nadále zacházet!“ zdůrazňuje evropský komisař. Členské státy EU ležící při Středozemním moři, k nimž jako prvním dorážejí lodě „boat people“ z Afriky a Středního východu, zatím bezvýsledně poukazují na chybějící solidárnost zbytku Evropy.

Slýcháme krásná slova, ale Evropa nám stále ještě neřekla, co máme dělat, když k našim břehům míří vlna přistěhovalců,“ opakuje šéf italské diplomacie a předchůdce Jacquese Barrota v Bruselu Franco Frattini. Frustrovaný Řím zatím riskuje mezinárodní zavržení a posílá nelegální imigranty přes moře nazpět bez jakéhokoliv procesu. Itálie je pro dobrou polovinu přistěhovalců destinací číslo jedna. Příliv imigrantů a politováníhodnou nejednotnost Evropanů mají na svědomí i samotné evropské dokumenty. Statut uprchlíka může získat pouze ten, kdo fyzicky dosáhne území EU. Tito lidé většinou nedostanou vízum, takže jim zbývá jen "tichá" cesta ilegality. Přesto jich k evropským břehům směřuje takové množství. Jakmile jsou na místě, je jim právo na azyl uznáno pouze v zemi, která je vzala pod ochranu. Výsledek je ten, že i s legálním statutem uprchlíka musí imigranti zůstat na Jihu. Evropa pro ně, stejně jako pro zákon představuje neproniknutelný labyrint.