Některým z nich je teprve dvanáct, většinou jsou to teenageři toužící po vzdělání a budoucnosti, která je jim v jejich domovině odepřena, protože i osm let po konci nadvlády Talibánu se Afghánistán potýká s chudobou a násilím.

Tito chlapci jsou však pro evropské země problémem. Přestože mnoho z nich poslalo do Afghánistánu bojovat své vojáky, jejich veřejnost pochybuje, zda je tato válka odůvodněná. A ač státní i mezinárodní právo přikazují každé zemi povinnost se o tyto mladíky postarat, výdaje s tím spojené tvoří pro kontinent, který už teď zápasí s desetitisíci přistěhovalců, další problém. Letos na jaře bylo v Římě nalezeno 24 dospívajících chlapců, kteří spali v kanalizačním kanálu. Loni dva mladiství zemřeli v italských přístavech – jeden pod návěsem v Benátkách a další uvnitř přepravního kontejneru v Anconě. V Řecku, které tvrdí, že je zaplaveno azylanty z mnoha zemí, neexistuje pro nezletilé cizince žádná pěstounská péče a podle úředníků jich v celé zemi může být umístěno nanejvýš 300.

V Paříži tento rok Afghánci poprvé předčili subsaharské Afričany a stali se největší skupinou nezletilců bez doprovodu, kteří požádali o pomoc agenturu na ochranu dětí, řekla Charlotte Avelineová, vrchní poradkyně pro pomoc dětem z magistrátu města. „Někteří sem dorazí zbití, velmi unavení, ale po týdnu zde se z nich opět stávají normální výrostci“ říká Jean-Michel Centres z Exilés10, občanské organizace, která převážně pracuje s afghánskými běženci, kteří se shromažďují na náměstí Villemin, blízko nádraží Gare de l’Est. „Nejdříve se ptají, kde si mohou zařídit doklady, potom, kde mohou jít do školy a dále, kde pak mohou dostat práci“, říká pan Centres.

3090 žádostí o azyl Evropská unie nevede statistiky ohledně počtu cizích dětí, které se bez rodin pohybují po Evropě, a záznamy charitativních organizací a vládních úřadů se značně liší. Nicméně žádosti o azyl podané afghánskými nezletilými naznačují, že se jich po Evropě pohybují tisíce. Experti tvrdí, že tyto žádosti tvoří pouze vrchol ledovce, protože mnoho nezletilých o status uprchlíků neusiluje. Blanche Taxová, vysoce postavená politická funkcionářka z úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Bruselu, prohlásila, že vloni si 3,090 nedospělých Afghánců požádalo o azyl v Rakousku, Dánsku, Norsku, Švédsku a Německu – tedy v zemích Evropské unie, kde jejich počet zaznamenal nejprudší nárůst. Je to více než dvojnásobek 1,489 žádostí evidovaných v těchto zemích v roce 2007. „Afghánistán krvácí, jeho mládí odchází Evropy,“ říká Pierre Henry, ředitel France Terre d‘Asile, organizace, která ve spolupráci s Evropskou unií, úřadem OSN pro uprchlíky a francouzskou vládou řeší azylovou problematiku.

Mám rád jablka

Sedmnáctiletý mladík z afghánského města Ghazní prohlásil, že policie se jej spolu s dalším chlapcem opakovaně snažila stáhnout z nákladního auta v řeckém přístavu Patras. Tam úřady 12. července rozehnaly tábor afghánských squatterů. I když už se ocitnou na území Francie, chlapci musí čelit dalším útrapám. Pařížská policie začala s každonočními prohlídkami náměstí Villemin, aby afghánským běžencům zabránila tam přenocovávat. Jednoho patnáctiletého chlapce ubytovali v levném hotelu, zatímco ostatní byli umístěni v dočasném útulku v nepoužívané stanici metra. Další si nacházejí přístřešek sami, pod mosty a podél průplavu.

Státem financované ubytování je spravováno [France Terre d’Asile](http://France terre d'asile). Skupina pomáhá chlapcům orientovat se v žádosti o pomoc u francouzské agentury na ochranu dětí, registruje jejich jména a dává jim hodiny francouzštiny. "Máme tu pár příběhů se šťastným koncem,“ řekla slečna Avelineová, poradkyně na radnici. Chlapci zpovídaní pro tento článek sdělovali, že žijí v nejistotě, že sní o tom, že budou chodit do školy a vést normální život. Jeden mladík, pobývající v Paříži dva měsíce, se velmi obával toho, co ho čeká. „Jak si mám zařídit budoucnost?“ ptal se. „Je mi už patnáct. Jsem sám. Co mám dělat?“ Ale už o několik dní později byl celý šťastný, protože France Terre d’Asile ho vzala na plovárnu, kde se ocitl poprvé v životě. Také docházel na hodiny francouzštiny. Z kapsy vytáhl tužku a papír s obrázky ovoce. „Mám rád banány“, řekl francouzsky. „Mám rád jablka.“