Vyberte si jazyk
Boj proti odměnám začíná. Dva týdny před začátkem sumitu G20, který proběhne 24. a 25. září v americkém Pittsburghu, se čelní představitelé Evropy domlouvají na společném postupu při regulaci odměn bankéřů. 3. září uveřejnila německá kancléřka Angela Merkelová, francouzský prezident Nicolas Sarkozy a britský premiér Gordon Brown dopis, v němž žádají o zavedení „povinných pravidel“ ve všech zemích G20. V téže době vyzvalo k zavedení společných pravidel v EU sedm evropských ministrů financí.
„Bonusy: Jednotný postoj Evropy vůči Americe," uvádí v titulku list Le Figaro, který s potěšením sleduje, že se „Britové pozoruhodně připojují k politice tvrdé linie, kterou hájí Paříž a Berlín." Francouzský deník soudí, že k tomu, aby se konečně konkretizovala myšlenka umravnění finančního kapitalismu, k němuž vyzývá Evropská unie, chybí v současnosti už jen angažovanost Spojených států. „Tři týdny od Pittsburghu tlačí Evropa [Obamu] ke zdi."
„Je zřejmé, že vítr přinášející změny vane silně,“ konstatuje Cotidianul. Bukurešťský deník připomíná, že změna se projevila nejprve ve Spojených státech, když přišel Barack Obama s prvními opatřeními proti finanční krizi. Mnozí se tenkrát domnívali, že se jedná o „nahodilou událost“. Pak ovšem následoval „pozoruhodný pád japonských liberálních demokratů“ a vše nabralo rychlý spád. „I když změna postihla už dvě největší světové ekonomiky, těžko si lze představit, že by v situaci nastal nějaký obrat.“
G20 jde o důvěryhodnost
Le Soir se domnívá, že tento evropský konsensus je velice křehký. Bruselský deník pochybuje o skutečné touze Gordona Browna prosadit donucovací mezinárodní pravidla i o schopnosti Evropské unie přesvědčit o tom Spojené státy a zdůrazňuje, „že stačí, aby jedno finanční centrum nevstoupilo do hry a všechno se zhroutí." Problém je jinde, poznamenává Le Temps. „Ačkoliv nadměrnost bonusů nelze než kritizovat,“ jsou „spíše příznakem systému, který vybočil z kolejí, než jeho příčinou." Podle ženevského deníku je skutečným testem světového řízení vztah k bankám, které poté, co „se staly znovu rentabilními a mocnými, se brání jakékoliv hlubší reformě“.
V předvečer londýnského setkání mezi ministry financí G20 a centrálními bankéři se Handelsblatt domnívá, že prioritou je udeřit na „temné srdce finanční krize“, tedy na to, co lze anglicky nazvat „too big to fail“ [příliš velký na to, aby mohl padnout]. Počet bank, které dosáhly kritického rozměru, je tak vysoký, že by jejich pád ohrozil stabilitu celého finančního systému. Pro G20 je tedy klíčové „řešit problém příliš velkých bank pomocí mechanismů, které jsou v souladu s pravidly trhu,“ doporučuje Handelsblatt. *„Zdá se, že evropští členové G20 usilují o určitý druh daně z nesmrtelnosti. V tom případě „by banky, které jsou příliš velké na to, abychom je mohli nechat padnout, byly nuceny mít více vlastního, drahého kapitálu, který by zabezpečil jejich činnost. Tento ‚tlumič‘ by byl cenou za státní záruky na záchranu bank*."
Útok na odměny jako politická vypočítavost?
Daily Telegraph připomíná, že finanční sektor je „klíčový pro obecné oživení ekonomiky“ a soudí, že „podprahová a pochopitelná touha přidusit zhýralé bankéře“ musí být „zředěna chutí vidět je, jak se znovu zapojují do normální aktivity. Náklady vzniklé doplňkovými taxami a nařízeními by měly být převedeny na společnosti, které si půjčují, což by však znesnadnilo financování podniků v momentě, kdy dojde k ekonomickému oživení."
Jak poznamenává Rzeczpospolita, myšlenka boje proti bonusům je „vřele vítána“. Tato tvrdá reakce státníků může být ale politickou kalkulací, dodává varšavský deník. Neboť „přenést zodpovědnost za krizi na bankéře, kteří jsou tak jako tak nepopulární, a nutit je za ni zaplatit, to je něco, co se bude voličům zajisté moc líbit. Určitě víc než informace o tom, že dluhy způsobené možná neuváženým nalitím tisíců miliard dolarů do ekonomiky budou muset být jednoho dne splaceny."
