SVILENGRAD, Bulharsko — Infračervené kamery nedaleko bulharských hranic s Řeckem a Tureckem mají takový výkon, že je možné jimi zachytit zajíce kličkující na poli i za naprosté tmy. Včera odpoledne se muži na pohraniční stanici soustředili na jediné auto, které jelo po polní cestě nápadně vysokou rychlostí. Měli za to, že by se mohlo jednat třeba o pašeráka. Prostřednictvím vysílačky proto nechali auto zastavit. Nakonec se ukázalo, že šlo o planý poplach.

Bulharsko a sousední Rumunsko utratily více než miliardu euro za vybudování stejně špičkové ochrany hranic. Nyní doufají, že tento měsíc vstoupí do prostoru Evropské unie bez hraničních kontrol. A že jim bude svěřena ostraha části vnějších hranic Unie. Podle oslovených odborníků by ještě před několika lety byl takový postup možná obyčejnou rutinou. Jen dalším krokem k nadšené expanzi Evropské unie. Avšak dnes jsme v tomto bloku svědky nového konzervatismu .

Bulharsko i Rumunsko vstoupily do Evropské unie v roce 2007 i přes přetrvávající problémy spojené s organizovaným zločinem, korupcí a neefektivním soudnictvím. Dnes však Evropa čelí hospodářské krizi a obává se narůstající imigrace z Afriky. Navíc v jejích členských státech nabývají na síle projevy nacionalismu. Věnuje tak těmto problémům větší pozornost než kdykoliv předtím.

„Je pěkné mít zařízení, které je schopné odhalit, zda se v kamionu neschovává ilegální přistěhovalec,” říká Karel van Kesteren, nizozemský velvyslanec v Bulharsku. „Ale, když můžete někomu zaplatit 500 euro, aby se díval stranou, nemá to vůbec žádný smysl.”

„Když někomu dáte klíč ke společnému domu, chcete si být jisti, že této osobě můžete na 100 % důvěřovat a že bude ctít všechna stanovená pravidla.“ Právě Nizozemsko je zemí, která bude vstup Bulharska a Rumunska do zóny volného pohybu osob, známé jako schengenský prostor, s největší pravděpodobností vetovat. Nesouhlasně se pravděpodobně vyjádří i další státy, jako Finsko, Německo a Francie.

Projevy korupce jsou patrné na bulharském i rumunském příhraničním venkově v podobě přepychových vil, které patří příslušníkům pohraniční stráže a celním úředníkům. Ve Svilengradu, zhruba dvacetitisícovém městě na jižních hranicích Bulharska, se jich dají napočítat desítky. Chování pohraničníků a celníků je tak notoricky známé, že o něm mezi lidmi kolují vtipy. „Víte co dát pohraničníkovi k narozeninám?“ říká se v jednom vtipu. „No přece službu, na které bude sám.“

Místní taxikář, který nám dělá průvodce po místních vilách pod podmínkou zachování anonymity, se pohraničníků zastává s tím, že právě oni do města přinesli peníze. Také upozorňuje na to, že jeden celník, kterému tu dnes patří hotel a kasino, nechal vyměnit v místní škole všechna okna a přestavit místní kostel. „Když mají peníze oni, máme je i my,“ prohlašuje.

Ve snaze bojovat proti korupci začalo Bulharsko používat počítačem řízený systém, který pohraničníkům stanovuje každých několik hodin jiný, náhodně vybraný, strážný post. Určité kroky podniklo i Rumunsko. V loňském roce zatklo 248 pohraničníků a celníků, z nichž někteří podle obvinění vybrali až 5 800 eur za jednu jedinou směnu.

Tato série zatčení by podle expertů dříve stačila k získání souhlasu Evropské unie. Dnes už tomu ale tak není. Oddalování vstupu do zóny volného pohybu osob je jedinou opravdovou pákou k tomu, aby se oba státy skutečně zabývaly řadou problémů, mezi něž patří aktivity přebujelých zločineckých gangů a zacházení s místní romskou menšinou.

Bulharští a rumunští představitelé neskrývají své zklamání. Stěžují si, že požadavky Evropské unie naplnily, ale že teď se musí zase řídit novými standardy. Podle bulharského vicepremiéra Simeona Djankova nejsou tyto standardy ani dobře známy.

Djankov soudí, že místo toho země čelí „vlně” stížností ohledně skupin organizovaného zločinu a korupce na hranicích. Dodává, že ty samé stížnosti by se daly uplatnit i na další Evropské státy, včetně Itálie a Řecka. Rumunský ministr zahraničí Teodor Baconschi mu přitakává. „Vybaveni jsme teď lépe než řada jiných členských států.“

Z hlediska technického vybavení může naše návštěva hranice jeho slova jen potvrdit. Bariéry na bulharských hranicích, které tu dříve v dobách komunismu stály zejména proto, aby vlastním občanům bránily v odchodu do zahraničí, se dnes vylepšují za účelem zabránit vstupu přistěhovalců a pašeráků do Bulharska. Staré elektrické ploty a strážní věže rezavějí, ale čerstvě rozoraná půda naznačuje, kde budou v několika příštích týdnech umístěny pohybové senzory.

Na hraničním přechodu Vaslui v Rumunsku pohraničníci hlídkují v nových rychlých člunech na řece tvořící hranici mezi Rumunskem a Moldavskem. Kamiony je možno rentgenovat a k dispozici jsou i sondy schopné změřit, zda není v nákladním prostoru kamionu nadměrné množství oxidu uhličitého, které je signálem, že se uvnitř skrývají lidé.

Gabisor Tofan, starosta sousední vesnice se nám však svěřuje, že korupce na hranicích je veřejným tajemstvím. „Každý obyvatel vesnice, který byl v Moldavsku, ví, že je třeba určitou drobnou částku zaplatit.“ Nedávno došlo k zatčení desítek celníků a pohraničníků pracujících na hraničním přechodu Vaslui a podle slov některých představitelů jich ještě hodně zatčeno bude. Vlna zatčení obrátila pozornost na jejich elegantní domy. Fotografie domu jednoho pohraničníka – Sorina Bucura – byla otištěna hned v několika denících. Bucurova manželka Marinella tvrdí, že její muž byl pouze vyslechnut a nikoliv zatčen. „Můj manžel je velmi čestný muž. Nikdy na něj nic nenašli,“ prohlašuje.