Vyberte si jazyk
Každá válka plodí obraz, v němž se zrcadlí drama konfliktu a který představuje zlom. Během války v Kosovu to bylo bombardování čínského velvyslanectví v Bělehradu. V Afghánistánu to jsou letecké útoky namířené proti Talibáncům, při nichž zároveň umírají civilisté. V tomto směru mezinárodní síly nashromáždily dost špatných zkušeností, na novou doktrínu leteckých útoků se muselo počkat několik let. V ní se uvádí, že žádný letecký útok nesmí být proveden v případě pochybností a že ochrana civilního obyvatelstva je prioritní. Důvod, proč dal přesto německý velitel rozkaz k bombardování dvou cisteren, zůstane záhadou do té doby, než bude k dispozici více informací. Zatím musíme věřit interpretaci německé armády, podle níž měly být cisterny, kterých se zmocnili Talibánci, použity jako jedoucí bomby, stejně jako tvrzení, že cisterny uvízly na brodu a civilisté z nich vysávali benzín.
Nedostatek solidarity mezi evropskými partnery
NATO a OSN zavedly praxi zřizování nezávislých komisí, které mají do záležitostí takového typu vnést světlo. Výsledky jsou zveřejňovány, protože neexistuje jiný způsob, jak obnovit důvěru. Pohotovost, s jakou komise došla ke svým závěrům, je o to překvapivější, že mnohé politické a vojenské osobnosti, od velitele mezinárodních sil ISAF po vysoký počet evropských ministrů zahraničních věcí, německou armádu ostře kritizovaly. To nejen překvapuje a prozrazuje nedostatek solidarity, ale zároveň je to i nebezpečné: k čemu je dobré vyšetřování, když se německý ministr obrany Franz Josef Jung stejně netěší důvěře spojenců? Příčiny tohoto nesouladu jsou mnohé: několik týdnů po provedení strategických změn se o ztrátu věrohodnosti bojí velitel ISAF, americký generál Stanley A. McChrystal. Mezi spojenci panuje velká zatrpklost vůči německé politice: je pravda, že Berlín vyslal do Afghánistánu třetí největší počet oddílů [více než 3 600 mužů], kromě toho se ale vyznačuje především dobrými radami a nízkou účastí na vojenských akcích. Německu, které rádo poučuje a kritizuje špatné hospodaření oddílů vysílaných na jih Afghánistánu a plýtvání s prostředky, nyní nezbývá, než se vyjádřit k leteckému úderu, který zanechal rekordní počet obětí.
Válka vstupuje do předvolební kampaně
Německá velká vládní koalice by byla bývala ráda, kdyby vojenské intervence nezasahovaly do předvolební kampaně, podobně jako mise v Afghánistánu nepronikla během posledních let do žádné významnější veřejné debaty. Vojenská přítomnost v severním Afghánistánu byla dlouho považována za symbol „dobré obnovující intervence“ Německa, zatímco na jihu země vedli američtí kovbojové pochybnými metodami skutečnou válku. Tento model vzal za své letos na jaře, kdy se německá armáda znovu zapojila do bojů a oplakávala smrt několika vojáků. Pravidla se náhle změnila a tón přitvrdil. Všem aktérům bylo jasné, že musí rozptýlit německé iluze a rovněž připravit veřejné mínění na tvrdou afghánskou realitu. Hlavně o tom ale nemluvit před zářijovými parlamentními volbami, neboť většina Němců intervenci nepodporuje.
Je ironií osudu, že tento prvek nevnesli do předvolební kampaně Talibánci, ale rozkaz německého velitele. Diskuzi se už nyní nelze vyhnout. Zatím vykrystalizovaly dvě důležité otázky, o kterých bude třeba po volbách jednat. Za prvé: Mezinárodní společenství pošle do Afghánistánů více vojáků a hlavně civilistů, kteří by měli pomoci s obnovou, jako jsou zemědělští poradci, policejní školitelé, správní experti, lékaři atd. Bude se na této akci podílet příští vláda? Za druhé: Mezinárodní společenství bude muset dát afghánské vládě ultimátum. Prezident Karzáí se musí rozhodnout, na čí straně je a zda opravdu usiluje o obnovu země. Vyvine příští německá vláda na Karzáího tento tlak a dá mu toto ultimátum?
NATO
Je na čase Alianci rozpustit
"Válka v Afghánistánu se ocitla zároveň v krizi i v zapomnění,“ píšeMary Dejevsky v listu The Independent. Veřejná debata o smyslu této války v sobě zahrnuje i rozpravu o budoucnosti NATO. Jestliže NATO nedokáže zvítězit v Afghánistánu, „jaký smysl má vůbec další fungování této aliance?," ptá se Dejevská. Aliance „přežila svoji užitečnost“ a „měla vyhlásit vítězství a rozpustit se na konci studené války.“ Její zrušení by bývalo vyslalo signál směrem k Moskvě a zbavilo ji dojmu, že NATO je „namířeno pouze proti Rusku.“ I „změna názvu a ujasnění poslání možná mohly být prvním krokem k vytvoření jádra regionální vojenské síly pro OSN.“ Jak se zdá, bez schopnosti najít nový směr se Severoatlantická aliance v afghánské bažině stále více utápí.
