Vstoupí Čína do státního energetického gigantu ENI nebo do elektrárenské společnosti ENEL? Získají Číňané podíl v průmyslové skupině Finmeccanica nebo část janovského přístavu? Nebo snad kapitálový podíl v bance Unicredit výměnou za účast na aukci víceletých státních dluhopisů, kde by mohli zaujmout místo po Muammaru Kaddáfím?

Abychom mohli posoudit, co je pravdy na těchto různých scénářích a zda tyto zvěsti nešíří jen sama Itálie, je třeba pozorně nahlédnout do mapy čínských investic ve světě a prostudovat finanční strategie Pekingu a jejich provázanost s geopolitickými zájmy druhé největší světové ekonomiky.

Ve správě čínského kapitálu probíhají v současnosti dva typy pohybů: diversifikace do jiných měn než dolaru a přesun cenných papírů do akciových balíků průmyslových společností, pokud možno těch, které mají pro Čínu strategický význam. Tyto pohyby mají postupný vývoj a ani v jediném okamžiku nesmějí narušit „stabilitu globálního hospodářského systému“.

Opatrnost čínských představitelů

Ti, kdo kontakty mezi Římem a Pekingem okamžitě hodnotí jako „projev důvěry“ čínské vlády vůči solventnosti Itálie, se velice mýlí. Španělský premiér José Luis Zapatero se chytil do pasti, když masivní nákup státních dluhopisů, k němuž se chystala Číny, oznámil příliš rychle; jejich výnos se poté ukázal být mnohem skromnější.

Uprostřed systémového kolapsu v roce 2008 si Spojené státy povolaly čínské stratégy k tomu, aby sehráli roli „bílých rytířů“. V Číně to vyvolalo rozhořčené polemiky o vhodnosti takových operací. V nejhorší možné chvíli, kdy se americké akciové indexy propadly na historické minimum, byli čínští stratégové obviňováni vlastními politickými představiteli z toho, že plýtvají státními zdroji na tak rizikový a zbytečný podnik, jako je záchrana amerických bank. Dnes vyznívá bilance těchto operací méně negativně, jizvy ale zůstávají a představitele Pekingu nabádají k opatrnosti.

Účastníky této hráčské partie jsou dva finanční obři. Předně je to „mateřský ústav“, tj. státní organismus, který jako skutečné ministerstvo spravuje měnové rezervy centrální banky. Tyto rezervy jsou výsledkem po léta shromažďovaných obchodních aktiv, která Čína nakumulovala spolu se zbytkem světa. Jedná se největší měnové rezervy planety: 3 200 miliard dolarů.

Akronym State Administration of Foreign Exchange – „SAFE“, v angličtině znamená „bezpečný“ nebo také „sejf“ – je efektivní syntézou čínské filozofie v oblasti investic. Vzhledem k rychlosti, s jakou jsou rezervy čínské centrální banky doplňovány novými obchodními aktivy, investovala SAFE jen v prvním semestru letošního roku 275 miliard dolarů.

To znamená, že kdyby chtěla, mohla by nakoupit všechny italské dluhopisy s dobou splatnosti do konce tohoto roku. To by ale nebyla právě „safe“ strategie. Proto také čínská centrální banky nadále reinvestuje většinu svých rezerv do dluhopisů amerických.

Čínský výkup evropských dluhopisů se nikdy nekonal

Co se týká současné diverzifikace do jiných měn než dolaru, dává centrální banka v Pekingu, jež chce zůstat „safe“, přednost německým a japonským dluhopisům, které jsou považovány za stabilní investici. Opakující se oznámení o tom, že Čína nakoupí v masovém množství dluhopisy středomořských zemí, se vždy nakonec ukázala jako přehnaná. V červenci 2010 měly zvěsti o čínské podpoře Španělska na trhy jen pomíjivý vliv (SAFE tehdy nakoupila desetileté dluhopisy za 500 milionů, což byla skromná investice).

V říjnu roku 2010 navštívil čínský premiér Wen Ťia-pao Atény a i tehdy měla očekávání masivního nákupu řeckých dluhopisů jen jepičí život. Jedinou reálnou operací byl vstup čínského logistického gigantu Cosco do správy aténského přístavu. Tato epizoda ilustruje druhou, agresivnější dimenzi čínské strategie, jejímž hlavním aktérem je čínský státní investiční fond China Investment Corporation (CIC). Jeho prostředky pramení vždy ze stejného zdroje: z měnových rezerv centrální banky.

CIC má ale volnější ruku a různorodější funkce, je to hrot kopí, jímž Čína proniká do světové ekonomiky. Jeho statut mu propůjčuje „obchodní zaměření a čistě ekonomicko-finanční cíle“. CIC je společností, která se musí zodpovídat svým akcionářům (čínské vládě). To ale nevylučuje, že může sloužit coby trojský kůň strategickým cílům, jako je získávání špičkových technologií a know-how v oblasti managementu či budování pozic k dobývání nových slibných trhů nebo oblastí, kde Čína ještě musí zlepšit svou konkurenceschopnost.

Svět je naruby

Z geografického hlediska směřují přímé investice převážně do USA (42 %) a do Asie (30 %). Evropa je s 22 % až na třetím místě. Evropa je rovněž příkladem diverzifikace Číny v oblasti průmyslových aktiv. V roce 2008 Číňané využili krize a na automobilce Ford si vymohli převzetí kontroly nad Volvem.

Nadcházející summit Brics (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika), který se bude konat příští týden ve Washingtonu a na němž se bude diskutovat o eventuální podpoře eurozóny, je signálem této dobové proměny. Kapitál dnes vlastní nově se rozvíjející světové mocnosti. Brazilský ministr financí Guido Mantega oznámil, že krize eurozóny je „na programu dne“.

Svět je naruby. Brazílie a Rusko, které byly včera synonymem „platební neschopnosti“, dnes spolu s Čínou figurují na seznamu potenciálních „bílých rytířů“. Přejme si, aby svou sehrály dobře a aby námi nabízená protihodnota zapadala do jejich zájmů..