Graffiti v centru Madridu.

Prekérní Evropa

V důsledku evropské hospodářské krize vznikla nová sociální třída. Sociologové ji nazývají „prekariát” a tvoří ji mladí lidé bez perspektivy pořádného zaměstnání a slušné životní úrovně.

Zveřejněno dne 15 září 2011 v 15:31
PacoPan  | Graffiti v centru Madridu.

Současná polská mládež je první „sytou” generací. Jak ukazuje poslední vládní zpráva „Mladí 2011", Poláci se ve věku 15 až 34 let podobají svým západoevropským vrstevníkům. Jsou to přesvědčení hedonisté, horliví spotřebitelé, k instituci manželství se stavějí liknavě, pěstují v sobě individualismus, ale přesto chtějí být užiteční společnosti. Ačkoliv práci považují za základ úspěchu a budoucího štěstí, dělá jim stále větší obtíž ji najít. Poláci ve věku 18 až 34 let představují více než polovinu oficiálně registrovaných nezaměstnaných a míra nezaměstnanosti v jejich věkové skupině je dvakrát vyšší než celonárodní průměr dosahující 11,7 % (data platná k červenci 2011).

Sociální kontext je velice rizikový, jak ostatně ukazuje příklad západní Evropy, kterou pravidelně postihují výbuchy hněvu mladých lidí. Pařížská předměstí v plamenech, pouliční boje v centru Atén, masové demonstrace v Madridu a nejnověji i bouře v Londýně jsou zjevnými signály sociální krize.

Nejistá budoucnost

Mladí lidí jsou hlavními oběťmi hospodářské krize. V současné době zůstává 20,4 % aktivně hledajících Evropanů ve věku 15 až 24 let bez zaměstnání. To je zhruba o třetinu více než v roce 2008. Toto číslo ovšem představuje pouze evropský průměr, který zastírá obrovské rozdíly mezi zeměmi vykazujícími opravdu znepokojivé míry nezaměstnanosti jako Španělsko s 42 % mladých lidí bez práce, pobaltské státy, Řecko, Slovensko s 30 % či Polsko, Maďarsko, Itálie a Švédsko s 20 % .

Když už se mladým nakonec podaří práci sehnat, jen zřídkakdy se jedná o stabilní zaměstnání. V práci na dobu určitou jsou přeborníky Slovinsko a Polsko. Na základě tohoto typu smlouvy pracuje 60 % zaměstnanců mladších 25 let. Situace není o mnoho lepší ani ve Francii, Německu, Švédsku, Španělsku či Portugalsku, kde jich je více než 50 %.

Newsletter v češtině

Mladí lidé mají nižší platy. To je další fenomén, který je velice rozšířen především ve Španělsku, Francii a Portugalsku. Španělé ve věku 16 až 19 let dostávají pouze 45,5 % platu dospělého, ti ve věku 20 až 24 let 60,7 %. V důsledku nízkých platů roste počet chudých zaměstnanců, kteří, ačkoliv mají práci, nejsou schopni uspokojit své potřeby. Jejich počet se neustále zvyšuje v Rumunsku (17,9 %) a Řecku (13,8 %), v závěsu za nimi následuje Španělsko (11,4 %), Lotyšsko (11,1 %) a Polsko (11 %).

Všem těmto lidem je společná nejistá budoucnost, která jim brání dělat si plány do budoucna, a platy tak nízké, že jim neumožňují dosáhnout slušné životní úrovně. Slovo precarius znamená v latině „vyprošený, získaný z milosti”. V současné sociologii jde o osobu na pomezí prosperity a chudoby, o člověka zbaveného materiálního zabezpečení, člověka ohroženého ztrátou sociálního statusu.

Jsme tak svědky zrození nové světové společenské třídy, tvrdí Guy Standing, profesor hospodářské bezpečnosti na Univerzitě v Bathu a autor knihy „The Precariat: The New Dangerous Class" (Prekariát, nová nebezpečná třída).

Smlouva s ďáblem

Posledních 20 let se západním vládám dařilo prekarizaci střední třídy maskovat. Spojené státy a Velká Británie dotují nejnižší platy prostřednictvím daňového systému. Dánsko, Německo a Nizozemí zase orientují svou sociální politiku na systém pobídek k návratu do pracovního života ve snaze ulevit za každou cenu statistikám nezaměstnanosti. Ve Francii, Itálii a ve Španělsku stát svým mladým nepřímo pomáhá vyplácením důchodů jejich rodičům, kteří vydržují své nezaměstnané potomky. Vlády rozvinutých zemí uzavřely smlouvu s ďáblem. Tento systém nemůže vydržet věčně. A právě povoluje.

Kvůli finanční krizi se nad Evropou vznáší hrozba státních bankrotů a vlády si už jednoduše nemohou dovolit maskovat prekariát prostřednictvím finanční pomoci. Hospodářská recese v roce 2009 k tomu vyvolala explozi nezaměstnanosti a spustila novou vlnu prekarizace. Ve Velké Británii se 97 % nově vytvořených pracovních míst zakládá na pracovních smlouvách na dobu určitou. V Německu je na dobu určitou uzavřena téměř polovina čerstvých pracovních smluv a zapomenout nesmíme ani na 7 milionů osob, které dělají „minipráce” honorované částkou nižší než 400 euro měsíčně. V Portugalsku pracuje 300 000 osob na částečný úvazek. Ve Francii žije 20 % studentů pod hranicí chudoby.

Voda na mlýn extremistů

Podle Guye Standinga je evropský prekariát tvořen třemi skupinami. První, srovnatelná s průmyslovým lumpenproletariátem, je reprezentován menšinou, často kriminalizovanou a mající sklony k násilnostem. Například takovým, které vypukly před několika týdny v ulicích Londýna. Druhou skupinou jsou mladí, vzdělaní lidé, kteří mají všechny předpoklady k získání práce, ale ve stávající situaci nevidí možnosti, jak se ze svého svízelného postavení dostat a tak dál sní o lepším světě. Tito mladí vyšli v polovině května do ulic Madridu. Nejdůležitější je ovšem třetí skupina, kterou tvoří starší pracovníci: Během let přišli o materiální zabezpečení a sociální status, jsou marginalizovaní a odpovědnost za to připisují cizincům. Takoví lidé jsou skutečným požehnáním pro extremistické strany a opravdovým nebezpečím pro stávající společenský model, varuje ekonom. Jestliže bude prekariát představovat pro Evropu nebezpečí, pak nikoliv v podobě bouří, i když těch bude v příštích letech bezpochyby stále přibývat. Skutečným nebezpečím je právě nárůst protipřistěhovaleckých a protievropských populistů, které podporuje stále větší část společnosti.

Díky existenci prekaristů se ve Francii dobře daří Marine Le Penové, v Nizozemí Geertu Wildersovi, ve Finsku „Pravým Finům” a ve Švédsku „Švédským demokratům”. Co se týče mladého prekariátu, jeho eventuelní politizace s největší pravděpodobností vyvrcholí ve spojenectví s krajní levicí, anarchistickými hnutími či neokomunisty.

Pro Evropu to nevěstí nic dobrého. Vzhledem ke slabé reakci evropských představitelů na hospodářskou krizi, je obtížné nabýt přesvědčení, že budou vůči bezprostředně hrozící krizi sociální reagovat operativněji. Zde už nepůjde o národní zájmy, ale o zájmy generační. Konflikty se budou odehrávat na domácí úrovni mezi mladými a staršími. Dnešní stárnoucí evropské politické elity hájí především zájmy své vlastní generace, což frustraci mladých nezaměstnaných jen prohlubuje.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma