Co kdybychom se trochu pohnuli?

Ve Spojených státech je stěhování za prací zcela běžné. V Evropě je ale spíše zdrojem obav. Během současné krize je však tento nedostatek mobility závažným hendikepem, varuje švédský novinář Richard Swartz.

Zveřejněno dne 20 září 2011 v 14:29

Často slýcháme, že eurozóna není tím, co se označuje jako optimální měnová unie. To je pravda. Ceny i platy jsou v ní příliš rigidní, produktivita a konkurenceschopnost se mezi jednotlivými zeměmi příliš liší, národní hospodářské politiky brání jakémukoliv vývoji a Brusel není schopen přijít na pomoc těm, kteří to opravdu potřebují.

Avšak může být měnová unie skutečně optimální? Malé evropské státy - a malí jsme všichni, včetně těch, kteří si to ještě neuvědomili - představují významné regionální rozdíly, které jsou více či méně zmírňovány prostřednictvím transferů [bohatství] a bruselských dotací. Jak by jinak mohl zůstat sever a jih Itálie pohromadě, jak jinak by mohli ve svém soužití pokračovat Vlámové a Valoni, jak jinak by Norrland [region na severu Švédska] přežil bez Stockholmu?

Evropská dluhová krize mimo jiné nemilosrdně odhalila slabosti eura. Suverénní státy a historické a kulturní tradice, které si s sebou nesou, vytvářejí bezpochyby neřešitelný problém. Evropské společenství se nechává nazývat „unií", zatímco se spíše podobá konfederaci v klasickém slova smyslu - politickému modelu, u kterého nám historie ukázala, že nikdy nefungoval.

Mobilita základním předpokladem pro federaci

To, co nefunguje v Evropě, nicméně funguje ve federaci, jakou jsou Spojené státy. A zejména se opírá o základní parametr, kterým je mobilita pracovních sil. Za tímto eufemismem se přirozeně skrývají jednotlivci jako vy a já. Několik let jsem žil ve Virginii, zvlášť bohatém a prosperujícím státu USA. Ale stačilo ujet jen několik kilometrů a vstoupit na území Západní Virginie, kde byla k vidění zcela opuštěná půda. Všichni se odtamtud přestěhovali jinam. Jinde byla totiž práce. Každý si o tom může myslet, co chce, ale právě tak vypadá dynamický pracovní trh.

Newsletter v češtině

Odsud se nehneme! Tak znělo heslo mého mládí. Válečný pokřik rebelů z Norrlandu v době, kdy jsme dobře věděli, že práce byla jinde - vždy na jihu. Bojím se, jestli to náhodou nebyla typicky evropská reakce. Polský elektrikář, který se snažil myslet jinak, byl ve Francii obviňován, že Francouzům odtrhává od úst jejich chléb. V Evropě je cestování tam, kde je práce, považováno za obtíž, téměř potupu, a ze strany úřadů za exodus.

V nejlepším případě může evropský pracovník odejít do zahraničí na omezenou dobu, a když už tak učiní, je to s pevným odhodláním vrátit se jednoho dne zpět do své země. Tam si také nechá postavit kamenný dům, který, pokud půjde vše jak má, jednou zdědí další generace. Dům, který odolá pohromám a povodním, jako těm, které ve Spojených státech ničí chýše, které se tam nazývají domy. Ale i ty jsou cenou za mobilitu, která Evropě chybí.

Federace nebo nacionalizace

Ve Virginii jsem potkal zemědělce, kteří nad mou otázkou, kolik generací jimi obhospodařovaná pole patří jejich rodinám, nevěřícně kroutili hlavou. Pro ně jsou ty pozemky „business" jako každý jiný. Na různých místech ve Spojených státech jim patří dvě tři farmy, na nichž chovají dobytek na porážku, pěstují kukuřici a olejniny. Koncept rodinného statku je jim neznámý. Z takové mobility se točí hlava a Evropané se jí bojí.

Samozřejmě, že už nejsme venkované. Ale pozapomněli jsme, že tomu není tak dávno, co si miliony a miliony Evropanů balily kufry a emigrovaly do Spojených států. V naprosté většině případů, aby se už nikdy nevrátily. Číňané, Indové a Američané (v rámci svých zemí) ještě tímto životním stylem žijí. Ale obávám se, že nám v Evropě je takovýto pragmatismus cizí.

Eurozóna se tedy nyní musí stát skutečnou nadnárodní federací, do jejíhož čela se postaví země, která vyhrála válku tím, že ji prohrála - Německo. V opačném případě se eurozóna rozpadne na kousky, což bude znamenat renacionalizaci. Ačkoliv žádná z těchto možností není nějak zvlášť žádoucí, té druhé se bojím přece jen o něco víc než té první.

Avšak na to, abychom zvolili tu první, nejsme dostatečně mobilní. A to jsem ani nezmínil spleť jazyků, která nás uzavírá v zemích našeho původu více než co jiného. Mám chorvatského souseda, který má stavební firmu a v současné době zaměstnává na svých stavbách pracovní sílu z Rumunska. Svěřil se mi, že jsou to pozoruhodní chlapíci. Jsou schopní a pracovití. A přesto to nefunguje. Nerozumějí, co jim říká, a on zas nerozumí, co říkají oni jemu.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma