Vyberte si jazyk
Berlínští voliči [kteří šli k volbám 18. září] náležejí k mnoha různým sociálním prostředím a podle všeho se shodují jen na dvou věcech: Nemají rádi FDP [liberální strana], jež nikdy nezíská více než 3 % hlasů, a to včetně buržoazních obvodů na západě hlavního města, a zajímají se o Pirátskou stranu, která ve všech čtvrtích města pohodlně překračuje pětiprocentní hranici.
Piráti mají v některých volebních obvodech náskok před Zelenými, a někdy dokonce i před CDU. Voličská základna strany se neomezuje jen na jakousi kyberkomunitu. Principy a volební program berlínské Pirátské strany zahrnují takové myšlenky, jako je bezplatná hromadná doprava či právo na rovnou sociální dávku, které stranu sbližují s radikální levicí. Tento dojem možná posiluje i zvyk některých členů nosit mikinu s kapucí. Některé základní hodnoty prosazované piráty se ale klasické dichotomii levice-pravice vymykají.
„Svoboda“, „otevřenost“, a zejména pak „průhlednost“ – to jsou klíčová slova, která si je třeba zapamatovat z programu hnutí, které se před pěti lety poprvé zformovalo ve Švédsku v politickou stranu, aby bojovalo proti legislativě týkající se autorských práv. Jedním ze zakladatelských dokumentů hnutí je „Deklarace nezávislosti kyberprostoru“, kterou sepsal v roce 1996 bývalý textař skupiny Grateful Dead a spoluzakladatel Electronic Frontier Foundation John Perry Barlow. V reakci na snahu vlády regulovat internet se dovolává jmen velkých stoupenců liberalismu, jako je Thomas Jefferson, John Stuart Mill, Alexis de Tocqueville či Louis Brandeis.
Víra v libertarianismus
„Tato čím dál nepřátelštější a kolonialističtější opatření nás uvádějí do stejné situace, v jaké se kdysi ocitli zastánci svobody a sebeurčení, kteří museli odmítnout autoritu vzdálených a špatně informovaných mocenských sil,“ lze se dočíst v Deklaraci. Nebo dále: „Právě vytváříme vlastní společenskou smlouvu. Budeme si vládnout v závislosti na podmínkách našeho světa, a nikoliv vašeho. Protože náš svět je jiný.“
Tato ideologie je ideologií libertarianismu. Vysoké ocenění, které se dostává individuální svobodě, je zdrojem výrazné skepse vůči státu a vládě, které mohou dosáhnout legitimity jen cestou přímé účasti. V Německu se jednalo až doposud nanejvýš o hobby skupinky liberálů zastávajících tvrdou linii. Libertarianismus se naopak velice rozšířil ve Spojených státech. Náležejí k němu žáci Ayn Randové, hlasatelky radikálního a egoistického kapitalismu, stejně jako libertariánští socialisté, kteří mají blízko k anarchistickým myslitelům konce devatenáctého století.
Význam těchto teoretických kořenů ale nesmíme přeceňovat. Věrnost doktríně není v současnosti zrovna výsadou pirátů. Někteří z nových berlínských poslanců navazují na myšlenky Karla Marxe, a pokud jde o spolkového předsedu hnutí, vlastnil dříve stranickou legitimaci CDU. Jako projev libertarianismu pirátů lze označit jejich snahu o co nejpřímější formu demokracie. Poslanci musejí ztělesňovat jasně vyjádřenou vůli svých voličů, která prochází neustálým vývojem a může být vyslyšena díky participativním nástrojům. Přesvědčení, že nejlepší možná řešení pro každý případ lze najít pomocí prostředků, jež nám nabízí internet, nachází kořeny v Barlowově kyberlibertarianismu.
Více demokracie a transparentnosti
To, že se hnutí setkává u voličů s takovou odezvou, je rovněž způsobeno tím, že celá jedna generace byla socializována právě podle internetových zákonů. Lidé, kteří k otevření firmy na internetu nepotřebovali povolení a nemuseli ani podstoupit kontrolu úřadem, nebudou vidět k byrokratické regulaci důvod. Těm, kdo objevili, že dvěma kliknutími lze sledovat pohyb každého eura, které vláda utratí, bude zatěžko pochopit, že stát neustále vyzývá k zachování mlčenlivosti.
Mnoho členů etablovaných stran považuje internet, tak jak jsme měli možnost vidět po atentátech v Norsku, stále za hrozbu a chce ho podřídit zákonům „offline“ světa. Zdá se ale, že významná část voličů upřednostňuje opačnou cestu a chce prostor svobody rozšířit, a to i za hranice internetu.
„Odvažme se větší demokracie,“ zněl nejznámější slogan bývalého kancléře Willyho Brandta. Piráti jej převzali. Požadavek otevřenosti a transparentnosti již dlouho není výsadou pouhého společenství uživatelů internetu. Ochraně tzv. whistleblowerů je v programu německé Pirátské strany vyhrazen celý článek. V post-wikileaksové éře nachází tento program příznivou odezvu, zejména pak ve městě, kde regionální vládní většina dosáhla v referendu toho, aby vodárenské podniky zveřejnili privatizační smlouvy.
Švédsko
Módní vlna opadla
Piráti nahánějí „strach Zeleným“, píše list Tageszeitung, který upozorňuje, že by německá strana zelených mohla ztratit v očích voličů svůj originální lesk a její vliv by mohl z dlouhodobého hlediska zeslábnout.
Berliner Zeitung je v úsudku obezřetnější. Ve Švédsku, kde Pirátská strana vznikla, už úspěch „této monotematické strany vybledl“, konstatuje dopisovatel listu ze Stockholmu. V roce 2009 těžili švédští piráti ze vzrušené debaty, která vypukla kolem práva na ochranu soukromí, a ve volbách do Evropského parlamentu získali 7 % hlasů, což jim vyneslo jeden mandát.
„Ve Stockholmu způsobili senzaci, stejně jako nyní v Berlíně […] Pak se ale vrátili na startovní čáru, tj. 0,65 % hlasů ve švédských volbách v roce 2010,“ poznamenává deník. Jejich charismatický lídr předal post nepříliš známé političce a odešel napomáhat vzniku bratrských stran po celé Evropě. Podle VoteWatch volí evropský poslanec Pirátské strany z 99 % spolu se Zelenými. „Ve Švédsku nyní piráti uplatňují svůj vliv spíše nepřímo než přímo,“ podotýká Berliner Zeitung. „Vládní konzervativci by bez nich sotva mohli liberalizovat svůj postoj k duševnímu vlastnictví. […] Nepodařilo se jim ale to, čeho dosáhli Zelení, kteří pro ně představují vzor: proměnit se z monotematické strany ve stranu všeobecnou.
