Každá řeč si opakovaně musí projít jarním úklidem, kdy se od podlahy odškrábou lepkavé fráze a vymetou se za pohovku zapadnuté zahnívající metafory. George Orwell kdysi varoval, že jazyk se nevyhnutelně zanáší rčeními, které ztratily svůj původní smysl – nebo ještě hůře, které jsou vlastně „konstrukcemi, které mají ze lži udělat pravdu a z vraždy ctihodnost, větru dát zdání hmoty“. Jeho rada zněla: „Pokud se těchto zlozvyků zbavíme, můžeme myslet jasněji a pronikavé myšlení je prvním krokem k politickému obrození.

Mluvím o frázích, které, i když se tváří jako neutrální popisy světa, obsahují skrytou politickou agendu, jejímž úkolem je utvářet názory posluchače. Zjevným příkladem z poslední doby jsou například slova „rozšíření vyšetřovacích metod“, eufemizmus stvořený americkou pravicí k desinfekci mučení, pro jeho větší obecnou přijatelnost. Jazyk je často záměrně ohýbán a deformován k politickým cílům. Například v osmdesátých letech se zastánci tzv. „války proti drogám“ usilovně snažili zaměnit jednoduché, přímé a ničím nezatížené „používání drog“ za „zneužívání drog“, s jeho negativními konotacemi. V člověku „zneužívání drog“ vyvolává nepříjemné asociace – zní to totiž podobně jako „zneužívání dětí“. Ale co ta slova doopravdy znamenají? Může někdo, kdo si jednou týdně rekreačně zakouří marihuanu, tuto drogu „zneužívat“? To se svým jointem spí?

Politicky korektní

Kterých dalších výrazů bych se zbavil? Zde je alespoň krátký seznam. Třeba označování potravin „Fair Trade, spravedlivý obchod“. Tento obrat člověku sugeruje, že vyplácet zoufale chudým lidem slušnou mzdu je chvályhodná odchylka od normálu. Přitom by to mělo být považováno za samozřejmé – měl by to být standartní postoj každé civilizované lidské bytosti. Pokud bychom tímto způsobem skutečně uvažovali, pak by tato nálepka měla správně mít i obrácené znění. Na všech ostatních potravinách by se skvěly nápisy jako „Nespravedlivý obchod“, „Chamtivý obchod“, nebo „Plaťme jim jen almužnu.“

„Kojenecká úmrtnost.“ To zní vědecky a antisepticky. Koho ta dvě slova dojmou? Ale my mluvíme o mrtvých dětech! Tady je příklad. V Malawi v jihovýchodní Africe se půda v důsledku nadměrné kultivace stala neplodnou, a tak demokratická vláda rozumně přijala opatření, kdy začala dotovat používání hnojiv. Hladoví rolníci dostávali plné pytle hnojiva za třetinu jeho skutečné ceny a země začala vzkvétat. Pak ovšem Světová banka tuto politiku odsoudila, označila ji za „trh deformující“ a prohlásila, že jestli chce Malawi dále dostávat půjčky, musí s touto pomocí okamžitě přestat. Dotace se zrušily a kýžená úroda se nedostavila. Rozpoutal se hladomor a zvýšila se „kojenecká úmrtnost“. To doslova znamená, že umřely spousty dětí, úplně zbytečně. Před třemi lety vláda Malawi konečně sdělila Světové bance, ať si své půjčky laskavě nechá a začala rolníkům na hnojiva znovu přispívat. Nikdo už nehladoví a země se stala největším dodavatelem kukuřice Světovému potravinovému programu v jižní Africe.

Zaběhnuté fráze

„Křesťanské/muslimské děti.“ Děti jsou běžně označovány jako „křesťanské“, „muslimské“, nebo „židovské“, podle náboženství jejich rodičů. Ospravedlňuje se tím pověrčivé uzavírání dětí do segregovaných škol, kde je čeká indoktrinace v dané víře. Ale jak už zdůraznil Richard Dawkins, děti žádná náboženství nemají. Nečetly náboženské texty, nehloubaly nad myšlenkami v nich obsaženými a nedospěly k žádným závěrům na základě předestřených důkazů. A ti, kteří nás touto frází zásobují, tomu tak ani nechtějí – jejich snahou je získat si děti ve věku, kdy se jejich rozumové schopnosti ještě nerozvinuly a vštípit jim víru do mozků tak hluboce, že pokud by slyšely racionální protiargumenty, jen je to rozruší a zmate. Měli bychom je raději označovat za „děti křesťanských/muslimských/židovských rodičů“, z čehož jasně vyplývá, že mají právo na utvoření vlastního světonázoru.

„Klimatické změny.“ Tento obrat byl vynalezen republikánským expertem na průzkum veřejného mínění Frankem Luntzem, poté co si uvědomil, že dotazovaným skupinám lidí zní úsloví „globální oteplování“ příliš strašidelně. Klimatické změny mají příznivější a jemnější zvuk a evokují v nás latentní povědomí o tom, že klima se v průběhu dějin přirozeně měnilo. Nicméně i „globální oteplování“ je problematické, protože v nás vyvolává představu, jak se slastně protahujeme na sluníčku. Přesnějšími formulacemi by byly „rozpad ekosystému“, „klimatický chaos“, nebo „katastrofální, člověkem způsobené globální oteplování.“ Jsou toho plná ústa, ale aspoň by to bylo upřímné.

Příkladů bych mohl nabídnout daleko víc. Používání královských titulů republikánskými komentátory a listy je přinejmenším bizarní. Proč nemůžeme oslovovat rodinu Windsorů jejich příjmením, tak jako kohokoliv jiného? Proč neříkat „královně“ Alžběta Windsorská a jejímu synovi Charles Windsor? Sňalo by to z nich tu jejich směšnou a nezaslouženou gloriolu a v řeči zavedlo republikánskou logiku. Orwell říkal, že musíme „dovolit významu zvolit si své slovo, ne obráceně.“ Když se jedná o mrtvé děti, říkejme jim mrtvé děti. Když se ekosystém rozpadá, tak se prostě rozpadá. Svět můžeme začít měnit pouze, když jej budeme popisovat poctivě.