Ve kterém jazyce může studovat Španěl v Polsku? A Polák ve Španělsku? Němec ve Švédsku? Francouz v Litvě? Z hlediska budování společného evropského univerzitního prostoru, který by měl podpořit mobilitu studentů, představuje jazyková rozmanitost Evropské unie handicap. Za lingua franca se obvykle považuje angličtina. Nicméně cestu vedoucí k realizaci tohoto projektu, který si žádá značné investice (nejenom v oblasti financí, ale i organizace a politiky), lemují ve střednědobém a dlouhodobém horizontu četná úskalí.

Mobilita předně obnáší to, že hostitelské země investují do vzdělávání cizince, který velice často (jmenovitě ve Španělsku či v Německu) platí školné, jež zdaleka neodpovídá skutečným studijním nákladům. Ve skutečnosti hostitelské země tak vlastně musí financovat vzdělávání svých sousedů, aniž dostává cokoliv zpátky. Členské státy zatím ještě neberou tuto nerovnováhu na vědomí. Dalším problémem je vzdělávání v angličtině (zejména vzdělávání diplomatů), které dosahuje velice nízké úrovně, a to především v jižních zemích EU. Právě tam už je po desetiletí náležitá výuka angličtiny zanedbávána.

Důraz na model typu Erasmus

Taková je dnes situace v EU, tři měsíce od plánovaného oficiálního otevření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávánív roce 2010, jehož vznik stvrdila v roce 1999 Boloňská deklarace, kterou do dnešního dne podepsalo 47 zemí. Vlády nicméně doposud nenavrhly žádné postupy ani opatření, které by umožnily zmíněná úskalí překonat.

Vysoká mobilita v diplomatických studiích zůstane ještě dlouhou dobu výjimkou. Bude doménou jen těch nejprestižnějších univerzit a přesně vymezených studijních odvětví,“ domnívá se rektor UNED [španělská národní univerzita distančního vzdělávání] Juan Gimeno, který rovněž předsedá komisi pro mezinárodní vztahy při Konferenci rektorů španělských univerzit (CRUE). „Budeme klást důraz na model typu Erasmus, jinými slovy chceme studentům umožnit, aby strávili jeden rok v jiné zemi EU. Podporovat budeme ale i dvojí diplomy získané na vícero univerzitách, dohody mezi školami atd. Na vysoký stupeň mobility si ale ještě budeme muset počkat.

Angličtina, univerzitní jazyk

Charles Quint radil obracet se ve španělštině na Boha, v italštině na ženy, ve francouzštině na muže a v němčině na jeho psa. Dnes by dodal: a v angličtině na univerzitní svět.“ Touto anekdotou začíná prezentace prosincového semináře v Bruselu, věnovaného strategickému plánu, který musí EU přijmout v oblasti jazykové politiky na vysokých školách. Je to náročné téma, které pro Evropu představuje velkou výzvu. Odborníci se ptají: mělo by se vyučovat v angličtině? Debata zahrnuje mnoho různých otázek: Jakým způsobem by se měla propagovat lingua franca, aby byla podpořena mobilita a studenti studující v cizím jazyce měli přístup k efektivní a kvalitní výuce? Jaký vliv může mít na různé jazyky a kultury vysokoškolská jazyková politika, která je příliš tržně zaměřená? Jak sloučit tyto postupy s těmi, které podporují diverzitu a mnohojazyčnost v Evropě?

V protilehlém táboře jsou ve střehu Britové. Prestižní britský časopis zaměřený na vysokoškolské vzdělávání Times Higher Education se nedávno tímto tématem zabýval ve svémúvodníku pod názvem „Everyone is talking the talk“ neboli „Každý mluví jazykem“. Podle časopisu „by čím dál širší využití angličtiny v evropském vysokoškolském vzdělávání mohlo stát Velkou Británii strategickou konkurenční výhodu.

Stane se angličtina skutečně oním zastřešujícím jazykem evropské univerzity? „Evidentně ano," tvrdí rektor UNED. "Britská nabídka nestačí uspokojovat poptávku po studiu v angličtině, kterého se tak ujímají jmenovitě skandinávské země nebo Nizozemí, které se výuce angličtiny vždy věnovaly více.“ Poslední bod, který je třeba mít v souvislosti s mobilitou studentů na zřeteli, je možná nejdůležitější: finance. Kdo zaplatí náklady za studenty, kteří studují v jiné zemi?

V každé zemi se totiž stát podílí na studijních výlohách vysokoškoláků jiným způsobem. Ve Španělsku představuje školné a studijní výlohy na státních vysokých školách v průměru 12 % běžných dotací a průměrná podpora činí 5 000 euro na studenta za rok. V anglosaských zemích je to 35 %. V některých amerických státech dosahuje výše průměrných nákladů na studenta až 20 000 euro. V rámci Unie uplatňuje každý stát svůj model, což celou věc ještě více komplikuje.