Nedotknutelnost církevního majetku

Řecká církev a kláštery nebudou platit velice nepopulární novou daň z nemovitostí, na níž se v neděli 11. září dohodla na naléhavém zasedání řecká vláda, aby tak dostála rozpočtovým cílům, které zemi uložili její mezinárodní věřitelé. „Církev bude danit majetek, který využívá ke komerčním účelům,“ upřesňuje nicméně mluvčí ministerstva financí v reakci na rozruch, který tato zpráva vyvolala. Daně se nebudou vztahovat na místa konání bohoslužeb a charitativní organizace. Tyto hranice ale bývají mnohdy rozmlžené a účty pravoslavné církve zůstávají neprůhledné.

Majetek církve je v Řecku stále tabu. „Její příjmy jsou zdanitelné, jsou tu ale dva velké problémy,“ upozorňuje profesor sociologie náboženství z Egejské univerzity na Rhodosu Polikarpos Karamouzis. „Neexistuje tu ekonomický systém umožňující podrobně vyčíslit její skutečné příjmy a nikdo nezná rozsah jejího majetku, protože neexistuje žádný katastr nemovitostí.“

Tato situace vyhovuje jak církvi, tak státu, protože „politici si s představiteli pravoslavné církve nechtějí rozházet vztahy,“ vysvětluje nezávislý poslanec Stéfanos Manos, který je jedním z nemnoha politiků požadujících odloučení církve od státu. „Řecká církev je církví státní, vysvětluje Karamouzis, a to znamená, že tu existuje politická vazba mezi církví a státem, který jí její privilegia udělil. Její duchovní role je úzce spjata s rolí politickou, čímž dochází k záměně věřících a občanů. Toho pak využívají politici v honbě za volební hlasy.

Základní kámen řecké společnosti

Pravoslavní kněží jsou svým způsobem představiteli veřejného mínění, které si politici nechtějí znesvářit. V prosinci roku 2010 označil Svatý synod sdružující třináct biskupů v textu rozeslaném všem farnostem tzv. trojku, tj. zástupce Mezinárodního měnového fondu, Evropské komise a Evropské centrální banky, za „cizí okupační“ sílu.

Pravoslavná církev je jedním ze základních kamenů řeckého národa. Řecká ústava je sepsána „ve jménu svaté, trojjediné a nedělitelné Trojice“. Kněží žehnají začátku školního roku i novým vládám. Ve státních školách se vyučuje katechismus. Lidé různého věku se křižují, když míjejí kostel.

V březnu 2010 rozhodla socialistická vláda Jorgose Papandrea zdanit komerční příjmy církví 20 % a přiznané dary 5-10 %. Všech 10 000 pravoslavných popů a biskupů je placeno státem, což představuje roční rozpočet ve výši 220 milionů eur. Bývalý ministr financí Jorgos Papakonstantinu se snažil finanční účast státu snížit, jakmile ale takové informace prosákly na veřejnost, vůle vlády se vytratila. Současný ministr financí Evangelos Venizelos, který má k pravoslavnému prostředí blízko, podobné záměry nemá.

Polemika, kterou vyvolalo osvobození církve od nové daně z nemovitostí, donutila pravoslavnou církev prolomit mlčenlivost a zveřejnit (v pátek 16. září) výši svých daní. Vedení ekonomického úseku uvedlo, že na daních z příjmů a z nemovitostí za rok 2010 zaplatila církev 2,5 milionů eur. Mimochodem také uvedlo, že církev vlastní třicet nemovitostí v Aténách (z toho šest neobsazených) a čtrnáct v Soluni.

Druhý největší vlastník řeckých nemovitostí

Od té doby, co církev čelí útokům ohledně svého majetku, které jsou čím dál častější, označuje nejvyšší představitel řecké pravoslavné církve, arcibiskup Jeroným II. bohatství církve za pouhý „mýtus“. Arcibiskup tvrdí, že církvi zůstala jen 4 % z majetku, který vlastnila před řeckou revolucí v roce 1821, a zdůrazňuje časté zabavování církevního majetku státem.

Dokumenty týkající se majetku pravoslavné církve zveřejnil i tisk. Podle Kathimerini (pravý střed) činil její majetek v roce 2008 700 milionů eur. Bývalý ministr hospodářství Stefanos Manos odhaduje jeho výši na více než jednu miliardu eur. Výše uvedených 2,5 milionů eur, které musí církev platit na daních, se tak zdá být ve srovnání s těmito oficiálně nepotvrzenými částkami velice nízkých. Jedná se tu jen o část církevního majetku, který spravuje ústředí církve. Není tu řeč o farnostech, z nichž některé jsou velice bohaté. Ani o nemovitostech ve vlastnictví osmdesáti řeckých biskupství, která se těší značné nezávislosti. Nemluvě o majetku 450 klášterů, které jsou či nejsou řecké církvi podřízeny (jako například kláštery na ostrově Athos se zvláštním statutem). Pro úplnost by pak bylo třeba zmínit majetek, který v Řecku vlastní konstantinopolský, jeruzalémský či alexandrijský pravoslavný patriarchát.

Neblahá reputace církevních dobročinných organizací

Církev je se svými 130 000 hektary pozemků po státě druhým největším vlastníkem nemovitostí. „Jedná se o lesy a nestavební pozemky,“ vysvětluje Vassilis Meichanetsidis z oddělení komunikace aténského arcibiskupství. Církev vlastní rovněž domy v rezidentských čtvrtích v Aténách nebo na bohatých přímořských předměstích jižně od hlavního města.

Církev je 1,5% akcionářem řecké centrální banky, kde má v představenstvu jednoho zástupce, ioánninského biskupa Théoklitose, který si v roce 2008 podle finančního časopisu Forbes přišel jen na odměnách za členství na celkem 24 000 eur. Zisk ale přinášejí i holé pozemky. Mniši z bohatého kláštera Pendeli severně od Atén hledají investory k miliardové investici, s jejíž pomocí by proměnili svou horu ve fotovoltaický park na výrobu sluneční energie. Taková je nová oficiální strategie církve: zhodnotit majetek tak, aby z něj měly užitek dobročinné organizace. V roce 2010 věnovala církev na charitativní činnost, která se s krizí ještě rozrostla, více než 100 milionů eur. „V Aténách denně rozdáme 10 000-12 000 jídel,“ vysvětluje Meichanetsidis.

Dobročinné úsilí pravoslavné církve je ale záležitostí poměrně nedávné doby a nebylo beze šrámů. V roce 2010 musela kvůli špatné správě ukončit činnost a změnit jméno svého sdružení Solidarita.