“Jdeme do kavárny. To je to poslední, co máme,” říká jedna aténská učitelka.

Smát se budeme až v pekle

Mnozí Řekové mají pocit, že jim Němci kradou budoucnost. Kdo za to ale nese zodpovědnost? Jeden píše Angele Merkelové, druhý nabádá svůj národ ke kázni. Reportáž z Atén, kde se lidé ze zoufalství smějí.

Zveřejněno dne 27 září 2011 v 15:43
“Jdeme do kavárny. To je to poslední, co máme,” říká jedna aténská učitelka.

Směje se. Ještě tu jsou tedy lidé, kteří se v kavárnách smějí. V mnoha kavárnách je dokonce plno. Jít do kavárny je aktem vzpoury vůči těmto dnům, z nichž člověk šílí, vůči ránům, kdy otevřeme oči a víme, že jsme se zanořili ještě hlouběji do tunelu, a cítíme, jak panika roste. Lidé tu sedí u svého espressa a sklenky vody často několik hodin, s očima zahleděnýma na město, které je jim čím dál více cizí, v zemi, která se jim vzdaluje. „Vy Němci chodíte do lesa na houby,“ říká Ersi Georgiadouová. „My zase chodíme na kávu. To je vše, co nám zbývá.“

Ersi Georgiadouová zná Němce dobře. Učí Řeky jejich jazyku. Není to tak snadné jako dřív. Letos neměli žáci na začátku školního roku ani učebnice. Dostali CD a první kapitoly si museli sami doma vytisknout nebo si sehnat fotokopie. Ersi Georgiadouová se s hlavou v dlaních dává do smíchu. I to je aktem zoufalství.

Ersi musí žít nyní s vědomím, že v očích ostatních – Němců – jsou Řekové zloději a šejdíři. A že ta část populace, která skutečně kradla, zemi zároveň obrala i o budoucnost. „Nevíme, co nás čeká za týden,“ říká s povzdechem Ersi. „Lidé myslí jen na to, co bude druhý den. Mluví se jen o přežití.“ Ve středu je výplatní den a učitelka stále neví, jaké procento ze svého platu dostane. Na jedné straně je tu neschopná vláda, která panikaří a z nedostatku strategie vaří z vody, jak se domnívá většina občanů. Na straně druhé zloději a podvodníci, které doposud nikdo nepovolal k odpovědnosti. Ersi Georgiadouová nám opět se smíchem vypráví o ostrově Zakynthos, kde se každý pátý obyvatel vydává za slepce, což by byl z lékařského hlediska pozoruhodný úkaz, pokud ovšem není spojen s lukrativním příspěvkem, který nevidomí pobírají. Vláda vyslala na ostrov oční lékaře, aby zjistili skutečný stav věcí. Ersi Georgiadouová přiznává, že si začala dělat zásoby potravin. Olej, rýže, med. „Ale snažím se zůstat optimistická.“

Demonizace Řecka honem na čarodejnice

Jednoho dne se zase všechno vrátí do starých kolejí. „Možná za deset, patnáct let? Nemyslíte?“ Je třeba, aby se věci změnily. Někteří odcházejí, jiní dávají ze všech sil najevo svůj hněv a další si sáhnou na život. V této společnosti, kterou stále zcela ovládá pravoslavná církev, sebevražda vždy představovala tabu. Oficiální údaje o počtu sebevražd nikdy neodpovídaly skutečnosti, protože hanba rodinám bránila sebevraždu rodinného příslušníka přiznat. „My Řekové nejsme depresivní národ. Jsme hluční a extrovertní. Případů sebevražd u nás nikdy mnoho nebylo,“ ujišťuje psycholog Aris Violatzis. „Dnes v této oblasti zaznamenáváme z celosvětového hlediska nejrychlejší růst.“

Newsletter v češtině

Terapeut vysvětluje, že spouštěcím mechanismem je dnes často sociální či ekonomická situace. Podle jeho názoru by vláda měla začít jednat. „Ti lidé nechtějí zemřít. Chtějí se jen zbavit bolesti. A v této chvíli začíná odpovědnost státu.” Violatzis má rovněž jeden vzkaz pro Evropany: „Démonizace Řecka odporuje zdravému rozumu. Evropané panikaří a říkají si: Upálením jedné čarodejnice očistíme všechny. Ale stojí za finančním armagedonem opravdu jen desetimilionové Řecko? Je to spíše hon na čarodějnice.“

Oslovení Řekové uznávají chyby své země. Tak například Costas Bakouris z organizace Transparency International, který byl v minulosti úspěšným podnikatelem, na adresu svých spoluobčanů říká: „Jako jednotlivci jsme nesmírně talentovaní. Ale jako kolektiv představujeme skutečnou katastrofu.“ „Musíme změnit naše hodnoty.” Nic však není zcela černé. Cestovní ruch zažívá boom a vývoz se zvýšil o více než 10 %. V roce 2010 Řecko dokonce zaznamenalo vůbec poprvé pokles korupce. „To je začátek.”

Čas se smát?

Někteří lidé však odmítají věřit i těmto zábleskům naděje. „Je to otázka důstojnosti,“ domnívá se Thanos Tzimeros. Tento muž učinil to, co podle svých slov musel. Napsal dopis německé kancléřce Angele Merkelové, kterou řada řeckých médií přímo démonizuje. Tento dopis je obžalobou Řecka - doplněnou o výzvu k poskytnutí pomoci. V dopise se píše o „obscénních transakcích”, „orgiích ilegality” a přirozeně i „největším porušovateli pravidel”, tj. řeckém státu. Thanos Tzimeros žádá, aby Evropané nedali jeho zemi ani cent, dokud pozorovatelé EU nedojdou k závěrům, že jsou naplňovány všechny reformní sliby. Němci by dále měli být pověřeni i kontrolami. Thanos Tzimeros má nyní v úmyslu rovněž založit novou politickou stranu.

Kdy je v pekle zábava? Když je viník pevně připoután ke kolu a provazy jsou pomalu utahovány. Milimetr po milimetru, dokud náhlý zvuk neznačí praskání údů? „Přesně v tu chvíli!” tvrdí autor a režisér Michalis Repas. Opravdu? Je tedy vhodný čas na komedie? Reakce byla šokující: „Úžasná". „Prostě úžasná", potvrzuje spoluautor hry Thanasis Papathanasiou. Tito dva uznávaní divadelní a filmoví režiséři spolu napsali hru s německým názvem „Raus" [Ven!]. Pojednává o správci domu s červenou lucernou, který se u Evropské unie vydává za kulturní dům, a německém inspektorovi, který přicestoval do Atén, aby ověřil, zda se s prostředky nakládá účelně. Proč zrovna Němec? „Mají úsporné plány,“ odpovídá jedna postava. „A z těch jde strach,“ pokračuje další.

„Raus" se hraje už více než rok. Divadelníci však nechtějí lidi jen bavit. Jsou to autoři ovlivnění politikou a ve svých komediích se rovněž snaží zamýšlet nad novým prototypem člověka, který se vydal dobýt svět a kterého nazvali „mužem hamižným”. Ten nakonec vždy pohltí sebe sama. Michalis Repas a Thanasis Papathanasiou jsou přesvědčenými Evropany a zpracovat látku o Němcích, kterým dnes Řekové nemohou přijít na jméno, jim nedělá vůbec žádný problém. Jejich nová hra je adaptací protinacistické veselohry Ernsta Lubitsche „Být či nebýt“.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma