José Ignacio Torreblanca
Specialista na evropské záležitosti, José Ignacio Torreblanca vyučuje na Institutu politických věd UNED Národní univerzity dálkového studia ve Španělsku. Píše analytický blog o Evropě a pravidelně spolupracuje s deníkem El País. Je také ředitelem španělské kanceláře Evropská komise mezinárodních vztahů.
Vzhledem k tomu, že David Cameron hrozí jmenování bývalého lucemburského ministerského předsedy na post šéfa unijní exekutivy, vetovat, jediným způsobem, jak respektovat demokracii, je nechat o tom hlasovat evropský parlament. 
Když byl Presseurop v roce 2009 spuštěn, nikoho ani nenapadlo, že bude ohrožena existence eura nebo že samotné Evropské unii bude hrozit zánik. Presseurop celý proces sledoval prostřednictvím evropského tisku. Přispěl tak k tomu, aby byli Evropané vůči svému kontinentu otevřenější, a načrtl společný evropský veřejný prostor. 
Volby do německého Bundestagu, které proběhnou 22. září, se často označují za první kolo voleb do Evropského parlamentu naplánovaných na květen 2014. Přesto bychom neměli zaměňovat evrospká témata za témata národní, které v německé předvolební kampani převládala. 
Disciplína a rozpočtové škrty: ohledně receptu předepisovaném eurozóně od vypuknutí krize už nepanuje shoda. Voliči bohužel nemohou do diskuze mezi nevolenými představiteli – mezi které se řadí i eurokomisař pro hospodářské a měnové záležitosti – nijak zasahovat. 
Důvěra Evropanů v Evropskou unii v době hospodářské krize slábne. Alespoň to ukazují výsledky voleb a průzkumy Eurobarometru. Po záchraně eura tak přichází na řadu záchrana legitimity EU. Pokud možno před evropskými volbami v roce 2014. 
Rok 2012 měl být podle všeho pro eurozónu a EU jako celek rokem nástrah a nebezpečenství. Na nejhorší nedošlo především díky tomu, že Angela Merkelová ustoupila a guvernér ECB Mario Draghi mohl intervenovat. I v roce 2013 by Evropané měli být ostražití. 
Udělení Nobelovy ceny míru Evropské unii mnohé zaskočilo. Podle španělského politologa José Ignacia Torreblanky by však pro pochopení měla stačit malá exkurze za zbytky „velké evropské občanské války“, která začala už v 19. století. 
Ekonomické těžkosti svazující Řecko, Španělsko i Itálii stejně jako složitý proces rozhodování Německa byly dlouhou dobu hlavním předmětem evropské diskuze. Teď se však do popředí dostává další důležitý hráč, který bude rozhodovat o evropské budoucnosti: Hollandova Francie. 
Hospodářská krize a krize bankovního systému dovedly Španělsko do velice tíživé situace. Ovšem problémy této země i problémy Evropy mají jeden původ: převládání národních zájmů a partikularismus. Řešení? Nové instituce založené na politickém voluntarismu. 
V souvislosti s politickou krizí v Aténách se opět hovoří o možnosti odchodu Řecka z eurozóny. Ovšem tento scénář je dnes vzhledem ke svízelné situaci ve Španělsku ještě nebezpečnější. Kromě hospodářské povahy by dopady měly i ráz geopolitický. 
Bundesbanka a vláda Angely Merkelové nadále prosazují politiku úsporných opatření, která je v Evropě prováděna už dva roky, i přes sociální a politické dopady, jež s sebou nese. Je načase tuto spoušť zastavit, bouří se španělský politolog José Ignacio Torreblanca. 
V roce 2002 americký historik Robert Kagan napsal, že zatímco Američané vyznávají boha války, Evropané věří v boha lásky. Pohled na tuto kontroverzní tezi však změnily války v Iráku a Afghánistánu a pak i evropská krize. 
Nešťastný rok 2011 uplynul a stále ještě může dojít k nejhoršímu, varuje španělský politolog José Ignacio Torreblanca. Krize by mohla přimět sedmadvacítku, aby si vybrala mezi Řeckem a Velkou Británii. A o všem se opět bude rozhodovat v Berlíně.
V parlamentních volbách ve Španělsku, které se budou konat 20. listopadu, zřejmě zvítězí pravicová Lidová strana Mariana Rajoye, která se chystá zavést další úsporná opatření. Pokud ale Německo nebude ochotno ujmout se odpovědnosti na evropské úrovni, bude nová vláda vůči krizi zmítající zemí bezmocná. 
Po demonstracích v Řecku a španělském hnutí Rozhořčených se lidové protesty rozšířily v podobě akce Okupace Wall Streetu na druhý břeh Atlantiku. Přímá či zastupitelská, ve hře je dnes samotná myšlenka demokracie, kterou je nutno obnovit. 
Zatímco Evropské unie zápasí s množstvím hospodářských problémů, Turecko prosperuje. Tato rostoucí politická a hospodářská velmoc, která se rovněž místo Evropy stává vzorem pro rodící se demokracie na Blízkém východě, se 12. června vydává k volebním urnám.
Zatímco se za humny Evropy odehrává libyjská krize, po vysoké představitelce EU pro zahraniční politiku není vidu ani slechu. Můžeme si položit otázku, zda má její funkce ještě vůbec smysl, píše analytik José Ignacio Torreblanca. 
Všechny velmoci mají pro případ řešení významných událostí k dispozici jasnou diplomatickou doktrínu, kterou uplatňují na základě svých zájmů. Revoluce na Blízkém východě ukazují, že je načase, aby si takovou doktrínu vytvořila i Evropská unie, domnívá se komentátor listu El País José Ignacio Torreblanca. 
Vůči represivnímu režimu v Tunisku by EU měla uplatnit stejnou politiku „inteligentních sankcí“, jakou v roce začala uplatňovat s částečným úspěchem vůči běloruskému režimu Alexandra Lukašenka, domnívá se analytik José Ignacio Torreblanca.