Martin Schulz hovoří bez okolků. V rozhovoru pro Presseurop během své pařížské návštěvy připomněl, že jeho instituce musí za své postavení v komunitárním prostředí bojovat: proti trhům, které chtějí udávat demokracii svůj tón; proti tomu, že práce europoslanců není dost vidět; ale také proti evropským představitelům, kteří mají často mizivou představu o demokratickém fungování EU.

Evropskému parlamentu předsedáte už 6 měsíců a ve funkci budete do roku 2014. Jaký je kurz vašeho mandátu?

Evropský parlament je v Evropě prostorem demokracie. Demokracie musí být v Evropě chráněna, nesmí být dovoleno, abychom se podrobili principu, podle něhož demokracii řídí trhy. Potřebujeme, aby trhy byly naopak pod kontrolou demokracie.

A v dnešní době to už není možné zajistit pouze v národním rámci. Potřebujeme proto nadnárodní parlamentarismus, který poskytne legitimitu nadnárodním výkonným institucím. To je úkol Evropského parlamentu. Exekutivcům se to nikdy moc nezamlouvalo. Ale nikdy v historii nedostal žádný parlament svá práva jako dar od mocipánů. Za práva parlamentu se vždy bojovalo. To je můj prvořadý úkol.

Má Parlament dostatek prostředků ke splnění tohoto úkolu?

Parlament má veškeré potřebné prostředky. Je dostatečně silný na to, aby využíval svých legislativních mechanismů. Příklad: Rada ministrů vnitra jednostranně rozhodla o vyloučení Parlamentu z jedné oblasti rozhodování o schengenském prostoru. Parlament zastavil projednávání 5 zákonů [týkajících se schengenského prostoru], a neobnoví jej, dokud se Rada této chybné myšlenky nevzdá. Už jsem zachytil signály, že se Rada vrátí k vyjednávacímu stolu.

Předseda Evropské rady, Evropské komise a Evropské centrální banky nedávno společně představili zprávu „Vstříc skutečné měnové unii“. Předseda Evropského parlamentu se na její přípravě nepodílel. Přál byste si být u toho, anebo to tak má být?

Ukazuje to myšlení některých představitelů Evropské unie. Nežijeme v době Vídeňského kongresu, kde se evropské velmoci setkaly za zavřenými dveřmi, aby následně překvapeným poddaným oznámily, na čem se dohodly. Skutečnost, že je z toho Evropský parlament, v tomto případě jeho předseda, vyloučen, ukazuje úroveň demokratického myšlení těchto lidí.

Byl jsem překvapen, že námitky předložil pouze José Manuel Barroso [předseda Evropské komise]. Od Hermana Van Rompuye [předseda Evropské rady] to nečekám, protože zastupuje právě ty lidi, kteří Parlament moc nemusí. Ne všichni, ale většina. Od M. Draghiho [prezident ECB] nečekám vůbec nic a Jean-Claude Juncker [předseda euroskupiny] se k tomu zatím nevyjádřil.

Ale dosáhli jsme úspěchu a Parlament je teď do procesu zapojen a bude o návrhu Van Rompuye spolu s členskými státy konzultován. Poté se uvidí.

Federální Evropa potřebuje silnější Parlament. Ale nevypadá to, že by s tím současná vize počítala.

Evropský parlament má velkou moc. Myslím, že v Evropě patříme mezi nejsilnější zákonodárce. Evropský parlament například odmítl ACTA. Parlament odmítl Swift, předávání bankovních údajů do Spojených států [po dalším vyjednávání jej EP schválil]. Vzpomeňte si na směrnici o službách, takzvanou Bolkensteinovu směrnici: Evropský parlament ji zamítl. Dokonce i snížení hovorného u mobilních telefonů, u roamingu, je rozhodnutí Evropského parlamentu.

Máme problém. Jsme silným zákonodárcem a přitom jsme slabě vnímáni. A je na předsedovi Evropského parlamentu, aby proti tomu bojoval.

Jak si to vysvětlujete?

Vlády členských států, které jsou dalším ramenem legislativního systému v Evropě, mají výhodu v tom, že mají národní veřejnost. To jim umožňuje udělat z každého našeho úspěchu jejich vlastní úspěch. A Parlament za tím není vidět. A na druhou stranu nemáme v Evropě vládu.

V této chvíli je evropskou vládou Komise s vládní většinou za jejím předsedou a opozicí, která proti tomu bojuje. Máme systém, který voliči znají v komunálním, regionálním a národním rámci, ale nikoliv na evropské úrovni.

Doufám, že po příštích evropských volbách, po kterých bude předseda Komise volen Evropským parlamentem, vytvoříme následující strukturu: proti většině předsedy Komise, jež jej zvolí, schválí a bude podporovat bude stát opoziční menšina. Věřím, že to zvýší viditelnost Parlamentu u veřejnosti.

Zdrojem legitimity parlamentu jsou hlasy voličů. Evropský parlament by svou legitimitu mohl posílit opravdovými evropskými volbami. Jste jako předseda Parlamentu schopen něco udělat pro to, abychom měli evropské volby s nadnárodními kandidátkami?

Myslím, že se tím směrem ubíráme. Implementuje se Lisabonská smlouva, která počítá s tím, že Evropská rada navrhne Parlamentu kandidáta či kandidátku na předsednictví Komise a bude přitom respektovat výsledek evropských voleb.

Velké evropské politické rodiny v této chvíli vytvářejí proceduru pro jmenování kandidáta na tento post předsedy na celoevropské úrovni. To se projeví ve volební kampani, která poprvé nebude výzvou k volbě Evropského parlamentu. Identifikace voliče s vlastním politickým přesvědčením povede k soupeření kandidátů a nikoliv k výzvě ke zvolení instituce.

Voliči se těžko dozvědí, co se děje s jejich hlasy: Co dělají poslanci, které jsem zvolil? Co dělají s mým hlasem? Volby do Evropského parlamentu se v členských státech zredukovaly na takový domácí test. Myslím, že příště to už bude úplně jiná situace. Zvýší se tím volební účast. A také to posílí legitimitu Parlamentu.