unknows Rozhovor

Evropa není vysněný Kurdistán

Zveřejněno dne 1 října 2012 v 14:04

Výstava „Bohémové“ v pařížském Grand Palais skýtá vzácnou příležitost vstoupit do světa, který už po staletí fascinuje a budí zvědavost. Prostřednictvím děl da Vinciho, Courbeta či Van Gogha návštěvník sleduje vývoj reprezentace Romů v dějinách umění a jejich vliv na bohémský život umělců 19. a 20. století v Paříži. Navíc přijít s podobnou výstavou uprostřed debaty o vyhostění Romů z Francii není podle ředitele muzea výtvarného umění v Rouenu a kurátora výstavy Sylvaina Amica (pouze) politickým aktem.

Jak definovat výraz „bohéma“?

Označení této populace v sobě už od počátků zahrnuje mnoho nedorozumění. Říká se jim „Cikáni“, protože jejich větev nese název Ciganorum. Mluví se o nich jako o Bohémech, protože procházeli Čechami, Bohemií. Říká se jim Egypťané, protože se jiná jejich skupina nazývá Egyptanos. Od samého počátku představují mnohostrannou, nepostihnutelnou entitu, jejíž původ obestírá tajemství.

Samotný výraz „bohéma“ vynalezli Francouzi. Právě ve Francii razili umělci během Červencové revoluce (1830-1848) vedlejší směr oslavující novou vizi v umění. Bude se jim říkat jednoduše bohémové, protože rozbíjejí veškerá pravidla a tabu. Přesně to také dělá cikánská komunita, a zdaleka to není kompliment. Představují dokonce společenskou spodinu. Ale jak už tomu v dějinách umění často bývá, z ponižujících komentářů se stane prapor. Vzpomeňme na spojení fauve a fauvismus či impression a impresionisme.

Newsletter v češtině

Baudelaire tak od slova bohémové – mladí lidé, kteří nežijí tak jako ostatní, kteří vedou svobodný život na okraji společnosti, nemyslí na zítřek a nerespektují žádná pravidla – odvozuje výraz bohémství, kult mnohostranných smyslových dojmů. A hned odkazuje na Franze Liszta, protože maďarský skladatel mu nabídl své pojednání o bohémech a maďarské hudbě.

Expozice působí dojmem, že se ve skutečnosti jedná o sekulární, hluboký příběh nepochopení kočovných národů. Romů. Domníváte se, že by výstava mohla změnit předsudky a přispět k větší otevřenosti?

Nepochopení tu dozajista je, ale když bohémové přišli do Evropy, hned od začátku své okolí fascinovali. Prvním „archivním“ dokumentem, který máme, je věta, kterou si zapsal v roce 1419 tehdejší arraský konšel: „div, jenž k nám přišel z Egypta“. A fascinují stále, svým záhadným původem, věšteckým uměním... Samozřejmě, že tím překvapují, udivují a budí zájem, a nahrávají tak vzniku nejrůznějších pověr, jako například o tom, že kradou děti, což byla v minulosti představa velice rozšířená [a v některých východních zemích stále je]. Téma zpracoval Cervantes v novele La Gitanilla [Cikánečka] a přebírá ho i Victor Hugo v postavě Esmeraldy [v díle Chrám Matky Boží v Paříži], která je rovněž kradeným dítětem.

Existují také naprosto smyšlené mýty, které vznikly v důsledku toho, že se na tuto populaci vždy ukazovalo prstem, když bylo potřeba najít viníka. Říká se: Kristus byl pověšen na kříž, Židé ho ukřižovali a Cikáni ukovali hřeby. Ostatně věčný Žid nemá k potulným bohémům daleko. Jsou ideálním ztělesněním oběti.

Vezměme si příklad Ludvíka XIV., který se na Lullyho balet převlékl za bohéma, respektive Egypťana, ale o pár let později vyhlásil zákon, kterým odsuzoval cikánské muže ke galejím a ženy a děti posílal do nemocnic a vězení. Ve svém ediktu musel upřesnit, že místním správním orgánům zakazuje tuto populaci chránit. Ve skutečnosti totiž projevovali místní páni velký zájem o tyto malé skupinky, které jim přinášeli pomocnou pracovní sílu, znalosti světa zvířat, zejména koní, vojenskou výpomoc a také rozptýlení a tajemství. Stále je tu tedy napětí mezi jejich přijetím a odmítnutím, blízkým kontaktem a ústřední mocí, která se je snaží zaškatulkovat.

Tyto zákony ale vždycky selhaly, protože když došlo na jejich zavedení, zjistilo se, že byly založeny na představách neodpovídajících realitě. V tomto rozporu mezi představami a skutečností jsme žili po celé dějiny. A žijeme v něm i dnes. Naše výstava chce skromně ukázat, že tato populace byla pro naši kulturu přínosem už odpradávna a že to byl přínos obrovský, když vidíme, jak jí byli Baudelaire, Liszt či Courbet uhranuti a jak v ní našli sílu prolomit tabu. Můžeme říct jen klobouk dolů.

Tvrdíte, že Romové přispěli k výstavbě Evropy, a že teprve až toto pochopíme, bude se moci posunout kupředu…

Aniž bych ze sebe chtěl dělat antropologa nebo historika se specializací na Romy – jsem historik umění, takže ukazuji uměleckou stránku věci – domnívám se, že evropský rámec je rámec zjednodušující. Dělat z romského národa jakýsi přeshraniční národ může být nebezpečné. Jsou to lidé s vlastní národností, jsou mezi nimi Francouzi, Maďaři, Švýcaři, Angličané atd. Nesmíme dělat z Evropy vysněný Kurdistán. A také jsou to lidé, kteří se povětšinou dlouhodobě usazují na jednom místě. Jen 4 % Romů žijí skutečně kočovným životem. Nesmíme těmto lidem brát jejich občanství.

Ke konci vnáší výstava do debaty jednoduše umělecký aspekt, skutečnost, že jsme všichni nositeli tohoto imaginárna. Všichni si pobrukujeme „Ma Bohème“, „Mon pot gitan“ nebo „Viens voire les Bohémiens“, když si vezmeme jen repertoár Charlese Aznavoura. Je to symbol, který má v našem kolektivním a osobním povědomí své pevné místo, a jen pokud si tohle přiznáme, můžeme udělat krok kupředu.

Vzhledem k současné debatě týkající se vyhošťování Romů a likvidace jejich táborů ve Francii působí vaše výstava jako politický vzkaz.

Vždycky jsme žili ve schizofrenii. Některé obrazy nás velice uspokojují; milujeme bohémy v literatuře a v malířství, ale daleko méně na vlastním dvoře. Jsme zajatci obrazů. Musíme ale čelit skutečnosti. Nejedná se o politickou výstavu, ledaže za politický akt považujeme už samotné uvedení této populace do pařížského Grand Palais. Je to umělecká výstava, která chce toto téma představit v panoramatu umění, kde bylo dosud opomíjeno.

* Reprodukce: "Bohémové na cestách" olejomalba, Achille Zo, 1861, Bonn Helleu muzeum, Muzeum umění v Bayonne, nyní Grand Palais.

Kategorie
Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!