Rozdíl dvou let. V roce 2011 nám Mario Monti poskytl rozhovor během konference State of the Union pořádané v rámci Evropského festivalu ve Florencii, (jehož partnerem byl i Presseurop). Monti, v té době bývalý eurokomisař a rektor Bocconiho univerzity, nám během přestávky spontánně odpovídal na dotazy. Letos se italský expremiér účastnil konference v doprovodu ochranky a jeho časový rozvrh byl rozpočítán do minuty. Po krátké tiskové konferenci pro italské novináře, kteří dychtili po jeho názoru na novou vládu premiéra Enrica Letty, nám Mario Monti vyhradil dvě minuty na rozhovor ve francouzštině.

Před dvěma lety jste mluvil o tom, jak krize ohrožuje jednotný trh a euro. Tyto dva pilíře Evropské unie mají nyní zdá se budoucnost zaručenu. Zbývají pochybnosti o tom, jak se EU a členské státy vypořádají s krizí. Myslíte si, že dnešní atmosféra v Evropě je pro řešení krize příznivější, než byla před dvěma lety?

Mám dojem, že ano. Při řešení krize jsme dosáhli mnoha konkrétních pokroků. Také jsme promítli evropskou politiku do budoucnosti: pod záštitou skupiny vedené Hermanem Van Rompuyem jsme načrtli návrh, který nyní dokončujeme, na vytvoření skutečné, detailně promyšlené hospodářské a měnové unie. A myslím si také, že předsedové vlád nyní berou politické a psychologické aspekty jako nacionalismus a populismus vážněji. To neznamená, že se ekonomická politika nutně změní. Já si každopádně myslím, že se změnit musí, ale ne pod tlakem nacionalismů a populismů. Pokud ale chceme dělat některé politiky v klimatu, v němž hrozí vysoké riziko odmítnutí ze strany nacionalistů a populistů, je třeba vyvinout větší úsilí.

Po celou dobu svého premiérského mandátu, a zejména loni na jaře jste se s francouzským prezidentem Françoisem Hollandem a španělským premiérem Marianem Rajoyem snažil urovnat vztahy mezi členskými státy a přimět Německo ke zmírnění postojů. Domníváte se, že rozdílný pohled Francie a Německa jsou trvalého charakteru a jsou na překážku řešení krize a pokračování evropského projektu?

Jsem přesvědčen o tom, že francouzsko-německá spolupráce je základní podmínkou k tomu, aby mohla Evropa směřovat kupředu. Základní, nezbytnou, ale ne dostačující. Je také velmi důležité, aby se francouzsko-německý tandem formoval tak, aby v ostatních nevyvolával pocit vyloučení, diskriminace. Tak tomu trochu bylo v době Merkelové a Sarkozyho a daleko méně v době Merkelové a Hollanda, kterou jsem zažil já.