Vyberte si jazyk
Evropská unie se podobá obřímu mraveništi, kde se tisíce pracujících mravenců hemží zdánlivě bez účelu, náraží jeden do druhého a potulují se v něm v chaotických kruzích… Ale na rozdíl od mravenčího království, kde má vše na povel všemocná královna, která sebevědomě tahá za veškeré mocenské nitky, začala Evropská unie o výběru svého lídra teprve uvažovat.
Někteří by chtěli tuto funkci svěřit silnému charismatickému politikovi, jakým je bývalý britský premiér Tony Blair. Jiní by raději dali přednost někomu méně nápadnému, panu Průměrnému, který by pro ně byl stravitelnější (a manipulovatelnější). Do této kategorie se obvykle řadí ministerský předseda Lucemburska Jean Claude Juncker, či Jan Peter Balkenende z Holandska.
Soupeřící tábory nešetří ušlechtilými slovy o nejlepších zájmech Evropy, potřebě posílení globálního postavení EU či ochraně zájmů malých zemí proti návrhům velkých států. Všechny tyto argumenty se často podávají za tepla s omáčkou solidarity. Ale ve skutečnosti jsme pouze svědky disciplíny přetahování lanem.
Menší členské státy podporují slabší, nevýrazné kandidáty, protože se obávají hegemonie obnoveného francouzsko-německého svazku, příliš vysokých příspěvků na boj s globálním oteplovánímči moc velkých pravomocí Bruselu na úkor národních vlád. Evropské těžké váhy se na druhou stranu chtějí zbavit okovů rozpočtové disciplíny a posunout EU novým směrem. Všechny strany zaměstnává sledování vlastních zájmů. Jsou tak pohlceny zákulisními intrikami, že během té doby úplně ztratily pojem o společném zájmu Evropy …. MZ
