Kdo tvrdil, že Rumuni mají dar snášet úsporná opatření? Těsně před tím, než vypukly protesty „rozhořčených“ v Bukurešti, se jeden rumunský editorialistapohoršoval nad tvrzením listu Financial Times, podle nějž si Rumuni „na úsporná opatření zvykli“, přičemž i jinde v Evropě zaznívaly projevy obdivu ke snášenlivosti, s jakou se Rumuni vůči opatřením nařízeným MMF staví.Půjčka ve výši 13 miliard eur dohodnutá v roce 2009 sice zachránila zemi růst, ovšem za jakou cenu?

Demonstrace provázely každé z úsporných opatření, které rumunská vláda přijala, ať už to bylo zvýšení DPH, snížení platů státních zaměstnanců, nebo šedesátihodinový pracovní týden… Cílová kategorie občanů vyšla pokaždé do ulic. Ale znechucení, které zavládlo poté, co z funkceodstoupil oblíbený náměstek ministra zdravotnictví Raed Arafat na protest proti privatizaci ve zdravotnictví, zachvátilo všechny Rumuny: ulice oblehli zastánci pravice i levice a společně kritizovali politickou třídu jako takovou. Lze usuzovat, že dostoupili hranice své příslovečné schopnosti snášet oběti. Co se vlády týče, zůstává netečná.

Rumuni rétoriku politických představitelů, kteří dokola opakují sousloví „úspornost-solidárnost“ a házejí své neúspěchy na Evropu namísto toho, aby se pokusili propojit disciplinovanost s růstem, dlouho trpěli a nyní řekli „Dost!“

Rumunské protesty nejsou ničím více a ničím méně než odrazem nespokojenosti, která by mohla zachvátit celou Evropskou unii. Evropané totiž čím hůř snášejí, že se po nich požadují oběti, aniž by jim někdo nastínil jasnou perspektivu nebo cokoliv vysvětlil. „Má-li mít evropský projekt pokračování, je zapotřebí něco jiného,“napsal Luca Niculescu v týdeníku Revista 22 po evropském summitu z 9. prosince. Vysvětlit lidem již tak zkoušeným krizí, že stabilita vede přes úsporná opatření, je nadmíru složitý úkol. „Proběhnou další demonstrace,“ předpovídá Niculescu. To je víc než jasné.

Pokud má dojít k nápravě, je zapotřebí, aby politici změnili svůj postoj, aby už skoncovali se svými pokaždé „klíčovými“ summity. Musejí zkrátka trpělivě vysvětlit, že by zánik jednotné měny znamenal daleko víc než jen návrat pesety, franku a marky, a uvědomit si, tak jakzdůrazňuje nizozemský filozof Paul Scheffer, že občany si lze pro věc získat pouze pádnými argumenty. Zánik eura by zkrátka a jednoduše znamenal konec Unie.