K čemu jsou vlastně strategičtí partneři? Za osm měsíců od založení Východního partnerství, která má sbližovat EU a bývalé sovětské satelity (Arménii, Azerbajdžán, Bělorusko, Gruzii, Moldavsko a Ukrajinu) se doposud nic neudálo. O nic lépe na tom není ani Unie pro Středomoří, založená před rokem a půl, jež by měla sbližovat země na severu a jihu Středozemního moře. Východní partnerství se kdesi v Evropě ztratilo, nejspíš v samotném Bruselu. Jistě, ten se v poslední době musel intenzivně zabývat Lisabonskou smlouvou...A tak se při prvním jednání, které se konalo 8. prosince v Bruselu, ministři zahraničních věcí sedmadvacítky a partnerské šestky shodli na jediném úspěchu: K partnerství se chce připojit i Rusko.
Těžko ale dnes dá mluvit o partnerství, když doposud nebylo projednáno jediné konkrétní téma. Snad až na jednu věc: Evropská investiční banka právě oznámila, že chystá pro Rusko, od kterého se ve vztahu k Východnímu partnerství mnoho očekává, založit speciální půjčku. Naděje, že se v následujícím roce věci přeci jen dají do pohybu, přichází z Prahy, kde byla také iniciativa o Východním partnerství v době českého předsednictví podepsána. S tím souvisí i skutečnost, že novým komisařem pro rozšiřování EU se stal Čech Stefan Füle, který tak bude moct zhodnotit své zkušenosti, nabyté při studiu diplomacie v Moskvě. Právě Moskvu bude třeba přesvědčit, že Východní partnerství není zcela "zbytečné", jak se domnívá ruský prezident Dimitrij Medveděv. Nezbývá než doufat, že partneři překonají překážky a dají přednost svým společným zájmům. I.B.G.