Studená válka byla odsunuta do učebnic dějepisu a Sovětský svaz, který se rozpadl před více než dvaceti lety, připomínají už jen nevšední exponáty v muzeích. V roce 2012 země bývalého komunistického bloku už nemají nic společného se svým někdejším nepřítelem a Rusko už nepředstavuje pro nikoho hrozbu. Z toho pramení pohrdlivý přístup Západoevropanů, kteří se domnívají, že ostatní Východoevropané vůči matičce Rusi jen trpí přehnanou paranoií a stihomamem.

Posledním příkladem bylo prohlášení předsedy Výboru pro evropské záležitosti v Estonském parlamentu Taavi Roivase, který v předvečer ruských prezidentských voleb, ve kterých se očekává návrat premiéra Vladimíra Putina do Kremlu, oznámil, že „jeden z důvodů, kvůli kterému Estonci tak nadšeně přijali euro v roce 2011, byla snaha vymanit se z ruského vlivu“.

Ať se nám to líbí nebo ne, Rusko představuje pro Evropu nenahraditelného partnera, kterého není radno podceňovat. Je hlavním dodavatelem zemního plynu do Evropské unie a svůj vliv v Evropě ještě posilní po zprovoznění plynovodů South Stream a North Stream. Z Ruska pochází mnoho bohatých investorů, kteří vlastní podíly v evropských fotbalových klubech, kasinech či médiích. Rusko je také jedním z věřitelů EU… Obávaný návrat Vladimira Vladimiroviče (Putina) do čela moci s sebou nese jasný signál: Rusko bude mít dostatek prostředků na to, aby zrealizovalo to, co již několik let Putin ohlašuje, například vytvoření „Euroasijské unie“ do roku 2015, zrušení víz pro ruské spoluobčany nebo posilnění ruské armády. S největší pravděpodobností lze rovněž očekávat, že bez Moskvy se v příštích letech nikdo neobejde. Ani Evropská unie, ani její blízcí spojenci. Případ Sýrie, kde rezoluce OSN narazila na odpor Ruska a Číny, je toho ukázkovým příkladem.

Kreml se řídí zásadou „rozděluj a panuj“, kterou Evropané podpoří pokaždé, když upřednostní své národní zájmy v oblasti energie nad zájmy společenství, nebo když chaoticky reagují na reálné nebo domnělé vojenské hrozby z Moskvy.

„Rusko je neoddělitelnou součástí Evropy a evropské civilizace. Naši občané se považují za Evropany […]. Rusko proto navrhuje vytvoření společného hospodářského a humanitárního prostoru od Atlantiku po Pacifik – společenství nazvané Unie Evropy,“ prohlásil Putin koncem února v anglicky psaném článku na stránkách ruské informační agentury Ria Novosti.

Evropa by se měla oprostit od své nedůvěry a předpojatosti, přestat Rusko považovat za hrozbu, ale začít s novým, ambiciózním Ruskem jednat jako s rovnocenným partnerem.

Po svém očekávaném znovuzvolení bude potřeba počítat s tím, že Putin bude mít dostatek prostředků pro dosažení svých cílů. Měli bychom proto přestat Rusko odsouvat na vedlejší kolej, ale přizvat jej k jednacímu stolu.