„Grexit“ – výraz odvozený ze slov „Řecko“ (Gr) a „exit“, jímž se označuje hypotéza vystoupení Řecka z eurozóny, byl ukován začátkem tohoto roku jako Damoklův meč visící nad hlavami Řeků, kteří v té době jednali s bankami o částečném odpisu svého dluhu. Stejně jako na podzim, kdy chtěl tehdejší premiér Jorgos Papandreu předložit záchranný plán pro Řecko ke schválení v riskantním referendu, dali trhy a evropští partneři na srozuměnou, že pokud Atény neprokážou „dobrou vůli“, omezí se celý problém na jedinou otázku: „Chcete zůstat v eurozóně, ano nebo ne?

Dnes, kdy volby odhalily sílu politických uskupení odmítajících politiku úsporných opatření požadovanou Unií a MMF a úpadek velkých tradičních stran, je „Grexit“ něčím víc než jen pouhou řečnickou hrozbou – stal se reálnou možností. Nové volby svolané na 17. června by mohly celou situaci ještě zhoršit.

Představuje odchod Řecka z eurozóny skutečné řešení? Ekonomové a politici zvažují všechny výhody a nevýhody, aniž by bylo nakonec zřejmé, co je horší. Zatím se debata, jak poznamenal deník Il Sole-24 Ore, podobá spíše blafování. Velice nebezpečnému blafování.

Evropa má před sebou nemožnou volbu. Vyloučit Řecko z eurozóny, s čímž žádná smlouva nepočítá, znamená vzít na sebe riziko ztráty důvěry v celý evropský hospodářský systém a ztráty důvěryhodnosti v EU jakožto politický projekt a světovou mocnost. Pokusit se jej postavit zpět na nohy je spojeno s rizikem pokračování v politice, jež narušuje řecké sociální předivo, oslabuje demokracii v zemi, o níž tak rádi prohlašujeme, že je její kolébkou, a vede k miliardovým výdajům s nulovým výsledkem, protože řecký stát je dnes jen fikcí.

A to se bavíme o státu, který představuje 2-3 % evropského HDP. Pokud se EU dostala do takto bezvýchodné situace, pak je to proto, že sama uvízla v kleštích: je příliš hospodářsky a politicky integrovaná na to, aby ji řecká krize položila na lopatky, a nedostatečně na to, aby si našla prostředky, jak tuto krizi překonat. Bez jednotné měny a vnitřního trhu by jednoduše mohla nechat Řeky vyhlásit bankrot a devalvovat měnu. Lepší koordinační mechanismy rozpočtové politiky a prostředky k donucení Řecka provést státní reformu, zejména v oblasti výběru daní a boje proti korupci, by jí pak – možná – umožnily vyvést Řecko z krize ven.

Jak ale Evropanům vysvětlit, že řešením krize Evropy je více Evropy? Představitelé EU platí daň za dvě desetiletí zrychlené evropské integrace vedoucí od Jednotného evropského aktu z roku 1986 po Lisabonskou smlouvu z roku 2009, kterou dláždily přísliby prosperity a jíž chyběly odpovědi na otázky týkající se demokracie v Unii.

Když se k dluhové krizi přidá institucionální únava, začne se Evropa podobat Mínotaurovi hledajícímu cestu ven z labyrintu. Říkali jste „Grexit“?