Vyberte si jazyk
V Evropě udeřila hodina úspornosti. Portugalský premiér José Sokrates představil 8. března „program stability a růstu“, který spočívá především v radikálním snížení veřejných výdajů. Ve středu 10. března ochromila Řecko všeobecná stávka na protest proti úspornému plánu, který na nátlak svých partnerů a finančních trhů vytvořila vláda Jorgese Papandreua. Stejné disciplíně se musely podřídit země jako Irsko, Španělsko či Maďarsko, na pospas rozpočtové krizi jsou stále vydány Velká Británie a Francie.
Ať už se jedná o členský stát eurozóny, či nikoliv, s tradicí sociální, či liberální, „ne všichni umřeli, ale postihlo to všechny,“ jak napsal francouzský bajkař Jean de Lafontaine. A všichni musejí znovu definovat evropský sociální model, model, který usiluje o rovnováhu mezi nároky hospodářské soutěže a sociální spravedlností. Požadavek je to o to větší, že občané na úspornost bez protiváhy nepřistoupí.
Není tedy náhodou, že se Evropa pustila do boje proti spekulantům. Nicolas Sarkozy, Angela Merkelová, Jean-Claude Junker (předseda Eurogroup) a Jorges Papandreu požádali ve společném dopise Evropskou komisi, aby zahájila šetření o dopadech spekulací. Ve stejné době jedná Evropský parlament s členskými státy o striktnějším vymezení působnosti tzv. hedgeových (spekulativních) fondů v Evropě. Takovou regulaci trhů, která zároveň neohrozí schopnost států financovat hospodářské oživení, nazývá Süddeutsche Zeitung „úzkou uličkou mezi dobrem a zlem“.
Stejně tak úzká je však i ulička mezi nezbytným oživením ekonomik a přihlédnutím k rostoucím problémům velké části evropského obyvatelstva. Jakmile činnost spekulativních fondů začne destabilizovat státy a jejich excesivnost posilovat cítění nahrávající extremistickým stranám, je legitimní, že se vlády sdružují a společně hájí stabilitu a rovnováhu svých společností. Eric Maurice
