Vyberte si jazyk
Odstoupeníevropského komisaře pro zdraví a spotřebitelskou politiku Johna Dalliho, který se prý provinil, když nenahlásil pokus o uplácení ze strany jednoho svého krajana, maltského lobbisty, mohlo být pro evropské instituce příležitostí dokázat, že je možné skloubit etiku s transparentností. Dvě ctnosti, které jim podle kritiků chybí.
Průběh aféry však zřejmě nabírá zcela opačný směr: Komise odmítá poskytnout Evropskému parlamentu zprávu unijního úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) s tím, že ji má v této chvíli v rukou maltský nejvyšší státní zástupce. Ten na žádost zpravodajského portálu EUobserver [o zpřístupnění dokumentu] odpověděl, že zprávu nemůže „do uzavření vyšetřování” zveřejnit. Určité pochybnosti vyvolává i způsob, jakým Komise předala zprávu dozorčímu výboru OLAF.
Mluvčí OLAF ovšem v reakci na dotaz EUobserveru uvedl, že předseda Komise José Manuel Barroso mohl maltskou justici obejít v případě, že by to bylo „nutné či z právního hlediska nezbytné z důvodu veřejného zájmu“.
Můžeme se oprávněně domnívat, že takové důvody existují, o to víc, že k Dalliho demisi došlo ve chvíli, kdy se zabýval velice ožehavým tématem – zpřísněním protitabákové legislativy. Exkomisař obviňuje mocnou lobby velkých tabákových firem „big tobacco“, že na něj nastražila past. OLAF předal zprávu 15. října Barrosovi a ten o den později vyzval Dalliho k odstoupení. Bylo by vhodné, kdyby předseda Komise a jemu podřízené orgány vyvinuli stejnou horlivost i při zajišťování transparentnosti.
