Sedm rozpočtových let

Následující dny možná navážou na zavedenou evropskou tradici nekonečných a konfliktních jednání o rozpočtu. Představitelé sedmadvacítky, Komise, Rady a Parlamentu se 22. a 23. listopadu sejdou v Bruselu, aby se dohodli na konečné podobě víceletého finančního rámce EU neboli evropského rozpočtu na období let 2014-2020. O tom, že summit bude zřejmě náročný, svědčí i fakt, že se úředníci, diplomaté a novináři chystají zůstat na místě ještě o den až dva déle.

Krátké shrnutí: v červenci navrhla Evropská komise dlouholetýrozpočet ve výši 1,025 bilionu eur, tedy o 5 % vyšší, než činil předešlý rozpočet na období let 2007-2013. Některé země v čele s Británií, která brání svou slevu na odvodech vybojovanou Margaret Thatcherovou, odmítají v době, kdy všechny země musejí šetřit, tak vysoký příspěvek do unijního rozpočtu platit. Kypr, který v současnosti Evropské unii předsedá, navrhuje stlačit rozpočet pod 50 miliard.

Návrh zdrženlivé země nepřesvědčil a navíc znepokojil mnohé další v čele s Polskem, které se obávají, že přijdou o velkou část peněz ze strukturálních fondů. Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy chce rozpočet navržený Komisí seškrtat o 75 miliard. Francie odmítající jakékoliv omezování výdajů na společnou zemědělskou politiku se postavila na stranu zdrženlivých a znepokojených států. Německo prosazuje rozpočet ve výši jednoho procenta hrubého národního důchodu (HND) Unie (rozpočet odpovídající návrhu Kypru) a v diskuzích se staví se do role arbitra.

Uprostřed hospodářské krize, která nebere konce a rozšiřuje se i na nejsilnější státy eurozóny a nejstabilnější země mimo ni, mohlo být plánování dlouhodobého společného rozpočtu příležitostí, jak o budoucnosti EU přemýšlet konkrétněji než jen v podobě institucionálních vizí, a hlouběji, namísto pouhého zavádění přísných rozpočtových pravidel. Kolem jednacího stolu v Evropské radě se ale sejdou představitelé vyzbrojení především národními požadavky. To vše samozřejmě ve jménu evropských zájmů.

Zkoumat, odmítat a vyjednávat výši rozpočtu a debatovat o přidělování stovek miliard eur, které jsou ve hře (a které ze svých kapes vydali evropští daňoví poplatníci), je samozřejmě legitimní. Ale za částkami, které se vyjednavači nyní snaží převést do složitých formulací a paragrafů, aby si každý zachoval svou tvář, se skrývajípolitické priority pro nadcházející sedmileté období, které je třeba definovat.

Z výše rozpočtu na zemědělství, rozvoj venkova, vzdělání čí výzkum totiž vyplyne, jaká řešení bude Evropa moci zvolit k zavedení ekonomiky méně náročné na spotřebu hnojiv a znečišťujících energií, k efektivnímu snížení územních nerovností, prosazení nové průmyslové politiky přinášející prospěch celému kontinentu nebo k tomu, aby mladým generacím pomohla překonat krizi.

Evropští představitelé by místo nočního handrkování, jaké ve své době předváděli Margaret Thatcherová nebo Jacques Chirac a Gerhard Schröder, měli Evropanům raději ukázat, že mají také nějakou představu o budoucnosti. K tomu, aby tuto příležitost nepromarnili, jim zbývá už jen pár dnů.