Vyberte si jazyk
Mezi nejdůležitějšími debatami čtvrtého ročníku festivalu Internazionale, který se konal tento víkend v italském městě Ferrara, se mluvilo i o „vítězích krize” v Evropě.
Během diskuze jeden z řečníků, speciální poradce Evropské komise, vyjmenoval celý seznam iniciativ EU k Evropskému roku boje proti chudobě - který ironicky připadl na rok 2010, annus horribilis pro hospodářství kontinentu.
Na to mu italský ekonom sídlící v Londýně odpověděl, že evropské instituce jsou dobré jen na „řeči, řeči, řečičky”, po kterých nikdy nenásledují fakta, což mu vysloužilo bouřlivý aplaus. Slyšet bylo i výkřiky „basta!”
Podezřívavost vůči tradiční politice a její institucím, která stoupá stejným tempem, jako se kvůli hospodářské krizi a úsporným opatřením zhoršují životní podmínky Evropanů, je většinou komentátorů označována za „populismus” a „anti-politiku”. Past, do které padají ty nejméně vzdělané vrstvy populace, oběti neznalosti a vykořisťování.
Skutečnost, že publikum tvořené z osob jednoznačně učenějších než průměr, demonstrovalo souhlas s těmito pocity, ukazuje, že bychom se měli zamyslet.
Podle definice Daniele Albertazziové a Duncana McDonnella je populismus „ideologií, která proti sobě staví ctnostný národ a sérii elit, které ho okrádají o jeho práva, hodnoty, prosperitu a hlas”.
Po hospodářské krizi, která změnila život milionů Evropanů, ne však elit, které se na jejím vyvolání podílely, odkazuje tento obrázek alarmujícím způsobem na realitu, například v Irsku, kde bude záchrana banky Anglo Irish stát třetinu toho, co obyvatelé ročně vydělají.
Jak nedávno naznačil Alain Touraine, zvyšování nerovností ve společnosti je momentálně nejvážnější hrozbou stability a soudržnosti EU a jejích členských zemí. Populistické strany, které po celém kontinentě posilují své řady, na ni odpovídají špatně. Otázku, kterou kladou, však s jejich velice pochybnými názory pod stůl zamést nelze.
