To, že se dějiny neustále opakují, je známá věc. Otázkou je, zda si z toho lidé, a především pak ti, co nám vládnou, dokážou vzít ponaučení. Kyperská story, kterou Evropané roztržitě sledují od loňského léta, nabrala v posledních dnech na obrátkách a její vývoj budí obavy z opakování řeckého scénáře. Jinými slovy z toho, že by finanční krize v zemi, která představuje pouze 0,2 procenta HDP eurozóny, mohla destabilizovat celou eurozónu a uvrhnout Unii do nové systémové krize.

Příčinou nebezpečí tentokrát nebyla nestabilita spekulujících trhů, ale to, že bylo prolomeno tabu. Euroskupina, kyperská vláda a Mezinárodní měnový fond rozhodnutím zdanit bankovní účty pod 100 000 eur, hranici, pod níž jsou vklady v zásadě vždy garantovány, riskovaly run na banky (masový výběr peněz z účtů) a ještě silnější odpor veřejnosti vůči jejich způsobu řešení krize a nespravedlnosti.

Stálo toto dvojí, ekonomické a politické riziko za to? Protokol ze zasedání euroskupiny, které proběhlo v noci z 15. na 16. března za zavřenými dveřmi, naznačuje, že ministři financí museli rozmotat situaci, z níž nevedlo žádné uspokojivé východisko. Zabránit bankrotu bankovního systému, který drží nad vodou zemi bez alternativného hospodářského modelu, zachránit kyperské banky a přitom zamezit úniku ruského kapitálu, lokálně financovat záchranný plán, který podle MMF a Německa nesmí převýšit 10 miliard eur, a peníze rychle někde najít... – tomu se říká kvadratura kruhu.

Tento stav je účtenkou, kterou je třeba zaplatit za konformismus a lhostejnost předešlých let. Za prvé vstoupil Kypr v roce 2008 do eurozóny, i když přitom jeho partneři velmi dobře věděli, že je kyperská ekonomika nadopovaná penězi často pochybného původu. Za druhé kyperská vláda žádá o pomoc už deset měsíců, podle původních odhadů mělo jít o 3-4 miliardy eur. Plán dohodnutý 16. března v brzkých ranních hodinách dosahuje 10 miliard, k nimž musíme připočítat starou známou daň z bankovních vkladů, která má vynést 5,8 miliardy.

Evropa dnes doplácí na nedostatek vůle zabývat se otázkou daňových rájů (která se týká i Lucemburska) a na zbabělost vůči kyperským představitelům (komunistovi Dimitrisi Christofiasovi a poslední měsíc vůči jeho nástupci, konzervativnímu Nicosi Anastasiadisovi), kteří hráli o čas, aby nemuseli na bankovní systém sahat a uchovali si výhodnou spřízněnost Moskvy.

Na pozadí těžby kyperského plynu a rusko-unijních vztahů by po Číně v Řecku mohlo s řešením přijít Rusko. I když právě to, že Rusko Kypr využívá jako točnu nezdaněného kapitálu a vstupní bránu do Unie, je z valné části příčinou problému.

Pěkný výsledek na menší krizi po třech letech otřesů, o nichž jsme si mysleli, že by mohly vést k jistému zmoudření.