Na zasedání Evropské rady 22. května byla za chudou příbuznou. „Hvězdou“ summitu byly daňové úniky, které pro Evropu představují „zátěž“ zhruba bilion eur ročně, zatímco energetická závislost Evropy na fosilních palivech vychází ročně „jen“ na 388 miliard eur.

O zásobování energií přitom státy sedmadvacítky dlouze diskutovaly. Proti skomírajícímu růstu ekonomiky chtějí bojovat nižšími cenami elektřiny a oživením konkurenceschopnosti svých podniků. Sedmadvacítka, fascinovaná příkladem USA, které podpořily hospodářské oživení levnější energií získanou jmenovitě z těžby břidlicového plynu a ropné břidlice, a terorizovaná vývojem cen elektřiny, sleduje trojí cíl: záruku přijatelných cen pro spotřebitele, snížení cen dovozu energií a zajištění trvalé domácí výroby. To vše samozřejmě za současného dodržování závazku snižování emisí CO2.

Má-li dojít k tomuto zázraku, musí členské státy překonat své národní zájmy (a energetika je zcela jistě jednou z oblastí, kde mají národní zájmy v Evropě navrch) a přistoupit na masovou investici do rozvoje „zelené“ energie, nových zařízení na výrobu tepelné energie a dopravních infrastruktur pro dodávku surovin a elektřiny. Herman Van Rompuy vyčíslil tuto investici na „bilion eur do roku 2020“. Bilion eur... přesně tak.

Na tiskové konferenci po skončení summitu předseda Evropské rady zároveň připomněl, že „členské státy mohou také rozvíjet jisté a trvale udržitelné způsoby získávání energie z vlastních zdrojů, konvenčních či nekonvenčních. A ano, jak dodává, „to znamená i těžbu břidlicového plynu, který se v některých členských státech může stát součástí energetického mixu“.

Některé státy jako Británie nebo Rumunsko na Evropskou radu nečekaly a do těžby paliva, kterého má Evropa podle všeho bohaté zásoby, ale jehož těžba je vzhledem k jejímu dopadu na životní prostředí kontroverzní, se už pustily. Průmyslové podniky nic jiného nežádají.

Ale ještě než členské státy pohřbí ambici stát se průkopníky nových neropných zdrojů a začnou s těžbou, by mohly, pokud opravdu chtějí svým energetickým podnikům trochu pomoct, začít snižovat daně z elektřiny: v USA jsou daně z elektřiny pro průmyslové odběratele nulové, zatímco v EU činí v průměru zhruba jeden cent na kilowatthodinu.