Týden od 14. do 21. července. Od dobytí Bastily po přísahu Leopolda I. V kalendáři evropských státních svátků následuje po výročí francouzské revoluce ironicky oslava monarchie, v tomto případě belgické. Letos je datum ještě o něco významnější: král Albert II. předává trůn synu Philippovi.

Událost překračuje svým významem obrázek královského štěstí a svrchovaného majestátu, který vyzařuje z fotografií ve společenských časopisech. Belgický král je totiž svým způsobem poslední užitečný monarcha v Evropě. Poté, co Albert II. oznámil 3. července svou abdikaci, připomněl jak vlámský, tak frankofonní tisk klíčovou roli, kterou král sehrál v období vleklé politické a institucionální krize, jež ochromila zemi v letech 2010-2011. Jeho nástupce bude zajisté muset sehrát stejnou roli garanta národní jednoty po parlamentních volbách na jaře příštího roku.

V Evropské unii existuje ještě sedm monarchií. A přestože už málokdo klade mezi republiku a demokracii rovnítko, aby tím zpochybnil legitimitu konstituční monarchie, přišli panovníci o svou auru a musí se čím dál častěji přizpůsobovat zvyklostem moderní společnosti. Král Philippe bude muset platit daně, tak jak už to dělá britská královna Alžběta II.

I když je monarchii desakralizována, bývají panovníci nadále považováni za ztělesnění národa, za nestranné nadstranické osobnosti, zatímco prezidenti republiky mají čím dál větší problém nezabřednout do politických her a vlády jsou pravidelně zapleteny v korupčních aférách. Ale i tyto hranice se postupně rozplývají, jak naznačují paralelní nepříjemnosti premiéra Mariana Rajoy a krále Juana Carlose, kteří oba čelí skandálu, první s Lidovou stranou, druhý s královskou rodinou.

V Evropě, kde koncept národa přestává být zřejmý, sílí požadavek demokracie a prohlubuje se hospodářská krize, by se role králů a královen Starého kontinentu brzy nemusela vyvíjet dostatečně rychle. Varování pro příští generace modré krve. Zrovna se to hodí, Royal baby přijde brzy na svět!