Bulharsko patří mezi zapomenuté státy EU. Demonstracím, které v této zemi trvají už více než čtyřicet dní a obzvláště pak střetům, ke kterým došlo 23. července před parlamentem v Sofii, evropský tisk nevěnuje mnoho pozornosti. A to i přesto, že jde o zemi, která leží na východní hranici Unie, žije v ní sedm milionů obyvatel a je členem EU od roku 2007.
Důvod, který vyhnal Bulhary do ulic, se přesto týká všech Evropanů, neboť je to téma, na němž stojí Evropská unie a její demokratické hodnoty, které jsou pro všechny Evropany společné: právní stát a jeho respektování politickou mocí.
Německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung píše: „v Bulharsku zabraly skupiny lidí pocházejících z původní komunistické vládnoucí třídy a jejích tajných služeb většinu státních institucí. V šedé zóně mezi politikou, hospodářstvím a organizovaným zločinem tak teď mohou provádět své nekalé obchody.“
Všichni to vědí, jak ukazuje hodnotící zpráva EU o reformě soudnictví, korupce a boje proti organizovanému zločinu. Unie ovšem až na pozastavení evropských dotací nedokázala přimět bulharské orgány, aby dodržovaly závazky z doby před vstupem do EU. Bulharsko však není jedinou zemí, která má problémy. Rumunsko, které také bylo předmětem stejné hodnotící zprávy, má k dokonalosti neméně daleko. A ústavní reformy, které v Maďarsku zavádí Viktor Orbán a které už mnohokrát zkritizovala Rada Evropy, jsou pravidelným tématem rozprav Evropského parlamentu. Diskuze v těchto třech zemích jsou však extrémně zpolitizované.
Viktor Orbán se těší neomezené podpoře velké části Evropské lidové strany (EPP), zatímco jeho euroskeptické stanovisko a protekcionismus vyvolávají čím dál větší nedůvěru liberálů.
Poslední volební kampaň v Rumunsku byla teatrálním bojem o vliv mezi lidovci, socialisty a evropskými liberály. Sergej Stanišev, šéf Bulharské socialistické strany, (která má momentálně v bulharském parlamentu většinu), a předseda PSE nechal bez komentáře nedávná podezřelá jmenování, která vyhnala demonstranty do ulic.
Jak se vyhnout této instrumentalizaci a opravdově bránit dodržování právního státu v Evropě? Zavedení nezávislého kontrolního mechanismu, které v případě Maďarska navrhuje europoslanec Rui Tavares, je prvním možným krokem.
Tím druhým je myšlenka „více diskutovat nejen o hospodářských problémech, ale i o tom, jak členské země uplatňují zásady právního státu a zajišťují dodržování základních práv“, kterou se v současnosti zabývá Evropská komise. Platí totiž, že stejně jako je vstup do eurozóny podmíněn dodržováním konvergenčních kritérií Maastrichtské smlouvy, je vstup do EU podřízen kritériím kodaňským, která zahrnují demokracii a právní stát.
Ačkoli členské státy v době dluhové krize souhlasily se zavedením přísnějších sankcí a jejich uplatňováním v případě nedodržování hospodářských kritérií, jakmile se jedná o sankce za nedodržování právních předpisů, jsou mnohem nesmělejší.
Důsledky tohoto dvojího metru jsme mohli vidět hned následující den po střetech v Sofii. V Řecku podřízeném přísnému memorandu výměnou za finanční pomoc mohla neonacistická strana zastoupená v parlamentu svolat na 24. července navzdory zákazu shromáždění a bez obav na ulici pouštět nacistickou hymnu.
Měla by Unie nařizovat opatření a sankce týkající se politického a institucionálního uspořádání členských států? V současném kontextu nedůvěry vůči „Bruselu“ by takové vměšování se do suverenity států mohlo být riskantní. Nicméně je to právě tolerance vůči útokům na demokratické hodnoty, kvůli níž je odsuzována Unie a v případě Bulharska a Rumunska i noví členové klubu, ať už do Unie vstoupili, nebo se k tomu teprve chystají. Cesta je tudíž úzká, ale jednoho dne by se mohla ukázat jako nutná.