Překládat do deseti jazyků a srovnávat, co evropský a světový tisk přináší o Evropě nejnovějšího a nejoriginálnějšího. Nikoliv o Evropě institucionální, která už je mediálně dostatečně pokryta, ale o Evropě takové, jak ji prožívají ženy a muži.

To jsme si předsevzali 26. května 2009, v den, kdy se Presseurop poprvé objevil na síti. Nyní, čtyři a půl roku od této chvíle, je „sen novinářů a občanů“ naplněn, ale kvůli nedostatku financí musí skončit.

Za tu dobu Evropa změnila tvář. V roce 2009 se diskutovalo o tom, zda bude José Manuel Barroso znovu zvolen do čela Evropské komise a zda Irové schválí v druhém referendu Lisabonskou smlouvu. O pár měsíců později vypukla řecká krize, která s sebou přinesla řadu nebezpečí pro celou eurozónu. Od Irska po Portugalsko, od evropského stabilizačního fondu po bankovní unii, od tandemu „Merkozy“ po miliony nezaměstnaných mladých lidí hledajících budoucnost se Presseurop přizpůsobil nové realitě tím, že sledoval každodenní život Evropanů a analyzoval zásadní evropské otázky.

Tuto práci jsme uskutečnili díky týmu novinářů, zpravodajů a překladatelů – více než stovce lidí, kterým je třeba na tomto místě vřele poděkovat – který dokázal stmelit jazykové a kulturní rozdíly a odlišné vize světa. V době, kdy se EU dělila na Sever a Jih, eurozónu a neeurozónu, evropské elity a občany, byl Presseurop živoucí laboratoří toho, co by se dalo nazvat evropským veřejným prostorem.

Nikde jinde nebylo možné přečíst si na jednom místě řecké úvodníky, zprávy z maďarského tisku či reportáže z baltských, rumunských nebo německých novin. Nikde jinde nebylo možné srovnávat analýzy nejvlivnějších evropských novinářů. A především nikde jinde nebylo možné číst a psát komentáře ve všech jazycích v automatickém překladu.

V době, kdy se mnoho zpravodajských portálů snaží zvýšit všemi prostředky poslechovost a sledovanost, jsme pěstovali vztahy s omezenějším publikem, ovšem v doslovném významu slova: s těmi, kdo poslouchají. Čtyři a půl roku jste poslouchali jedinečný hlas Presseuropu a byli jste mu ozvěnou v podobě tisícovek komentářů a podpisů petice na jeho podporu. Proto Vám dnes neříkáme sbohem, ale na shledanou. Do doby, než se nám podaří najít – i díky Vám, kdo ví? – prostředky k tomu, abychom se co nejdříve vrátili k započatému evropskému dialogu.

Abychom nepřerušili kontakt, který nás s Vámi pojí, zveme Vás k pokračování v diskuzi na blogu Friends of Presseurop, který jsme u této příležitosti založili. Přijďte v hojném počtu!