Vyberte si jazyk
Už před působivým dubnovým vítězstvím strany Fidesz v maďarských volbách do parlamentu kritizoval evropský tiskpopulistické tendence jejího lídra Viktora Orbána. Poté, co se ujal vlády, Orbán nijak neskrýval svou vůli využít širokého manévrovacího pole, které mu zajišťuje kontrola nad dvěma třetinami Parlamentu. Premiér nejprve zahrál na strunu národnostního cítění Maďarů v celém středoevropském regionu a vyvedl svou zemi, ne zcela bez potíží, z nebezpečí finanční bouře, aby se posléze vrhl na zdanění velkých společností (z nichž mnohé jsou zahraniční) a nakonec se radikálně vypořádal s oním otravným hmyzem - tiskem.
Nechal tak schválit mediální zákon, který straně Fidesz v podstatě dává kontrolu nad informacemi. Zákon, který kritizují jak v Maďarsku, tak v zahraničí, by pravděpodobně nepřilákal takovou pozornost, kdyby nezačal platit v ten samý den, kdy Budapešť převzala předsednictví nad Evropskou unií. Země a vláda se tak ocitly v záři reflektorů a Orbánova populistická vychýlení nemohly nevyvolat reakce, a to i u jeho dříve velmi diskrétních protějšků. Některá hlavní města, spolu s OBSE a Evropskou komisí, proto Budapešti připomenuly význam svobody tisku a požádaly ji, aby si to se svým „hanebným zákonem“ rozmyslela.
I když Orbán - právem - odsoudil vměšování se ostatních evropských lídrů do maďarských záležitostí v oblasti, kde se mají sami hodně co učit, vůči evropským institucím se ukázal být otevřenějším a dokonce vyjádřil ochotu k revizi zákona, pokud i jiné z evropských zemí, nacházející se v podobné situaci, udělají totéž. Vzhledem k trendu, který nedávno kritizovala organizace Reportéři bez hranic, máme však dobré důvody věřit, že po počáteční kritice se tyto země raději obrátí k jiným otázkám, aby se tak vyhnuly nutnosti zamést si před vlastním prahem. Bohužel.
Gian Paolo Accardo
