228 dní (k 28. lednu) a stále bez vlády. Déle se to podařilo už jen Iráku. Jak píše list Le Monde, Belgie stojí „na okraji propasti”: není schopná překonat rozdíly mezi vlámskými a valonskými stranami a přemýšlet o reformě federálního státu, která by uspokojila obě tato společenství.

V Bruselu stále není vláda a v Evropě panuje ticho. Belgie krůček po krůčku směřuje k rozpadu, aniž by to její sousedy jakkoli znepokojovalo. Je pravda, že jak nedávno poznamenal list Frankfurter Allgemeine Zeitung, pro pokračování každodenního života nepředstavuje absence vlády žádný zásadní problém a země ostatně korektním způsobem zajistila své půlroční předsednictví EU. Ale přesto: kdyby se Belgie vypařila, bylo by to poprvé v historii Unie, co by zmizel jeden z jejích členských států, ve kterém se navíc nachází většina evropských institucí. Kromě toho, že společný projekt destabilizuje krize eura, by tak Evropané jistě zažili další krizi tohoto druhu.

Jistě, politické hry, které se odehrávají od voleb loni v červnu, jsou pro mnohé nesrozumitelné, a to i pro řadu Belgičanů. Takovému Finovi, Rumunovi či Portugalci se Vlámové a Valoni mohou zdát jako vzdálená společenství a jejich osud druhořadou záležitostí. Avšak tady nejde o osud 10milionové země, ani o institucionální blahobyt Evropské unie. Historický vývoj našeho kontinentu je historií silné vzájemné závislosti mezi státy a jejich obyvatelstvem. Parafrází slavného výroku bychom mohli říct, že zatřepání křídly na bruselském předměstí má dopad v Transylvánii či Kalábrii.

Konec státu založeného na soužití více společenství by oslabilo solidaritu, kterou již poškodila krize kolem eura. Otřáslo by to již tak nedostatkovou důvěrou mezi vrcholnými evropskými představiteli. Vzhledem k tomu, že jsme svědky oslabování postavení Evropy ve světě, je více než kdy jindy nutné zachovat politické a ekonomické nástroje umožňující zajistit evropskou soudržnost.

Evropanům nepřísluší, aby Belgičanům diktovali, co mají dělat. Ani nepřipadá v úvahu, abychom prohlásili, že Evropská unie by nemohla žít bez Belgie ustrnulé ve své stávající struktuře. Je však naprosto zásadní, aby se všichni o budoucnost této země zajímali a cítili, že se jich její osud týká.