Symboly, symboly. 14. července se bývalý polský premiér Jerzy Buzek stal prvním předsedou Evropského parlamentu, který pochází ze země bývalého sovětského bloku. Je to událost, která plní naděje a sny, jež se zrodily před třiceti lety v polských loděnicích, píše Gazeta Wyborcza. Ovšem „dlouhodobí členové budou skrze jeho činy zkoumat, zdali jsou nováčci už dostatečně evropští, zdali přemýšlejí jako oni,“ podotýká varšavský deník.

O dva dny později dva bývalí polští prezidenti – Lech Walesa a Aleksander Kwasniewski – a bývalý prezident České republiky Václav Havel zaslali spolu s dalšími představiteli tohoto regionu otevřený dopis Baracku Obamovi. „Nezapomínejte na nás a chraňte nás před Ruskem,“ sdělují v úhrnu, přičemž znovu připomínají, že by si na svém území přáli mít americký protiraketový deštník, o němž se rozhodovalo bez předchozí dohody s EU. Jako by tito muži a ženy, kteří symbolizovali cestu své země směrem k demokracii a Evropské unii, cítili, že Brusel a západní metropole evropského kontinentu nesdílejí jejich starosti.

Stará Evropa, nová Evropa. Rozdílnost, o které mluvil bývalý americký ministr obrany Donald Rumsfeld, se nadále potvrzuje. A přitom by člověk rád věřil, že volba Poláka na klíčový post v Evropské unii nevyvolává žádné postranní myšlenky. Že náhled na svět a jeho otázky je v Praze, Paříži, Londýně a Berlíně natolik podobný, že nebudí dojem, že pouze Amerika je schopna činu.

V době, kdy Javier Solana opouští post šéfa zárodečné evropské diplomacie, bychom možná měli začít na jeho místo hledat Evropana, který by byl schopen hovořit jménem všech, od Východu po Západ.